Citujeme knižní hrdiny (7) - David Wong

Mám tu dnes pro vás pokračování projektu Citujeme knižní hrdiny. Po delší době mě "osvítil" nějaký úryvek z knihy. Tak tady je:

Citujeme knižní hrdiny (6) - Paulo Coelho

Po nějaké době tady pro vás mám opět další pokračování projektu "Citujeme knižní hrdiny". A tohle je citát pro dnešek:

"Drž se těch, kdo zpívají, vyprávějí příběhy, užívají si života a v jejichž očích je patrná radost. Protože radost je nakažlivá a vždy dokáže najít řešení tam, kde logika našla jen vysvětlení chyby."

Citujeme knižní hrdiny (5) - Christopher Paolini

Tento projekt byl vymyslený U malého kapustňáka a jde o to citovat z knih věty, které nás nějak ovlivnili, nebo donutili zamyslet. Tahle je dnešní:

"Byli už tak vysoko, že na výšce přestávalo záležet a věci na zemi už nevypadaly skutečné."

Takto popisuje autor let Safiry s Eragonem v knize Brisingr (série Odkaz dračích jezdců). Hodně mě to zaujalo, protože zrovna před týdnem jsem letěla letadlem a koukala z okýnka na všechny ty pididomečky a následně vrcholky hor a mračna pode mnou a prostě jsem nechápala, jak je možné, že já, člověk, který trpí závratěmi a strachem z výšek, nemá absolutně žádný problém koukat dolů z tak ohromné výšky, když se ani nedokážu postavit k vyššímu srázu natož sedět v lanovce. A ejhle, tahle věta mi to osvětlila. Jsem tak vysoko, že můj mozek už to nejspíš nepovažuje za skutečné a tak s tím nemám problém. Opravdu mě někdy dost překvapí na co všechno najdu v knihách odpovědi.
A co vy? Jak to máte s výškami?

Pohled z letadla, jak jsme přilétali ke Španělsku

P.S. Slibované fotky ze Španělska dodám asi zítra, ale prozatím jen ty z instagramu a pokusím se udělat zítra i video. Fotky z foťáku budou muset počkat ještě chvíli. Ale dočkáte se a bude to stát za to, jsou vážně nádherné.

Citujeme knižní hrdiny (4) - Neil Gaiman

Dneska vám přináším další ze zajímavých citátů, které nám knihy a jejich autoři především mohou nabídnout. Tento projekt vznikl U malého kapusťnáka a mě se hned zalíbil. Od té doby je moje čtení ještě pestřejší, protože se na zajímavé myšlenky v knihách mnohem více soustředím a občas objevím nestřežené poklady. A tento je ten dnešní:

"Vzpomínky z dětství často bývají ukryté a hluboko zahrabané pod událostmi, které přišli později, jako dětské hračky zapomenuté úplně vzadu v přeplněném dospěláckém kumbálu, ale nikdy se neztratí úplně."

Tento citát pochází z knihy Oceán na konci uličky od Neila Gaimana a okamžitě mě praštil do očí. Není to totiž tak dávno, co jsem si úplnou náhodou vzpomněla na jeden okamžik, který jsem měla zasunutý hodně vzadu a myslela jsem, že už ani neexistuje. Prostě jako by ani nebyl. Nebyla po něm ani stopa v mé paměti a pak se najednou vynořil ze dna toho mého kumbálu, celý zaprášený a navztekaný a oživil mi zase kousíček mého dětství, které se někdy zdá tak daleko, tak dávno, jak kdyby nikdy nebylo skutečné. Ale ono je. A právě tyhle malé vzpomínky, které se občas proderou přes všechny ty dospělácké záležitosti, nám sem tam zase navrátí kousíček té dětské bezstarostnosti a je to jako pohlazení po duši. A co vy? Stalo se vám někdy něco takového? Musíte se taky prodírat tolika vrstvami haraburdí a prachu, než narazíte na ty krásné dětské vzpomínky, které přiznejme si to, jsou někdy opravdu ty nejhezčí?

Citujeme knižní hrdiny (3) - Woody Allen

Po nějaké době tady mám pro vás další zajímavý citát k projektu Citujeme knižní hrdiny, který byl vymyšlen U malého kapustňáka.
Před pár dny jsem dočetla knihu od Woodyho Allena, Čirá anarchie (Recenze zde) a nejenže to byla pořádná dávka humoru, ale také mi dodala jeden zajímavý citát, který mě donutil se zamyslet a to tento:

"Jaké zlo číhá v srdcích lidí? To ví jen stín."

Citát najdete v povídce Chůva nad zlato. Hrdina ho hned na začátku slyší z televize a i když dál nemá s dějem nic společného a je tam hozen tak jakoby do větru, stejně mě donutil na chvíli se zastavit a zapřemýšlet.
Ve skutečnosti nikdy nevíme, co od druhých čekat, byť je můžeme znát celý život, myslím, že se vždycky může najít něco, co nás na nich překvapí, malý střípek z jejich života, který nám byl ukryt. A ne vždy je to něco pěkného. Hlavně zlo se nám někdy nepodaří zavčas odhalit. Dnes světu vládne faleš bohužel v mnoha aspektech. Myslím, že tento citát nám vlastně sděluje, že bychom opravdu měli mít oči dokořán a když zahlédneme stín, hned se natáhnout po baterce.

Citujeme knižní hrdiny (2)

 Nová kniha, nové inspirace! Mám tu pro vás další citát k projektu Citujeme knižní hrdiny, který byl vymyšlen U malého kapustňáka.

"Když neproměníš svůj život ve vlastní příběh, staneš se součástí příběhu někoho jiného."
"A co když tvůj příběh nefunguje?"
"Tak se musíš snažit měnit ho tak dlouho, až fungovat začne."

Tento citát pochází z knihy Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci a napsal ji Úžasný Sir Terry Pratchett jako doplněk k Zeměploše. A byť jsou zeměplošské příběhy vždy hlavně o srandě, Terry to umí i s myšlenkami.
Myslím, že poselství je velice jasné. Nikdy bychom nikomu neměli hrát druhé housle, pokud opravdu nehrajeme v orchestru :D . Měli bychom si stvořit svůj vlastní příběh a bojovat za něj stůj co stůj. Konec konců je to náš život, naše pocity, naše touhy a potřeby. A když se budeme opravdu snažit, všechno může fungovat nebo jinými slovy každé přání se může splnit.
Citát mě chytil za srdce, a i když je hlavní hrdinka, která ho vyslovovala dosti potrhlá a vyžívá se ve vymýšlení příběhů jako takových, tímhle si získala obrovské sympatie a to se prosím jmenuje Zlomyslena Pochmurná :D ale není zlá, jen trochu vyšinutá no. Kdo v Zeměploše není.

Citujeme knižní hrdiny (1)

Tento projekt se pořádá U malého kapustňáka a mě se velice zalíbil. Jde o to, že z každé knihy, kterou momentálně čteme, vybereme jeden citát, který nás nějakým způsobem zaujal, inspiroval, překvapil, uvízl nám v paměti a tak podobně. Pod citát potom napíše, v které knize ho najdete, kdo ho vyslovil a samozřejmě, co nás na něm tak zaujalo, o čem nás donutil přemýšlet, na co si vzpomenout, prostě jak na nás zapůsobil. Tak tady je můj první:

"Je to opravdový muž, který rád š*ká jiné muže, to je všechno. Pánbu nás má všelijaké, říkám vždycky, a aspoň na mě zůstává víc toho co mám rád. Jako v restauracích, tam si také každý vybírá z jídelního lístku něco jiného."

Tento citát pochází ze sbírky povídek Neila Gaimana, kterou nazval Křehké věci. Konkrétně se nachází v povídce Upomínky a poklady.
Naprosto mi tyhle věty praštily do očí. Tak úžasně podporují odlišnost a všeobecný respekt jeden k druhému. A přirovnání k vybírání z jídelního lístku, to se Neilovi povedlo. Výborně to celé podtrhlo a vlastně až ta věta semnou tak otřásla. Ta poslední věta tomu celému dala smysl. Tenhle citát by si měli přečíst povinně všichni zabedněnci a zamyslet se nad ním. Tady je sice uveden ke vztahu osob stejného pohlaví, ale tak nějak se vztahuje celkově na všechny, kteří se určitým způsobem vymykají normě. Ale buďme upřímní, co je dneska vlastně normální? Já mám jasno, ať si každý dělá co chce, ať si miluje koho chce, ať si nosí a říká, co chce, pokud nikomu skutečně neubližuje. Respekt a porozumění by se měli rozhodně víc propagovat. Děkuji, Neile, za tak nádherný citát!