"Byli už tak vysoko, že na výšce přestávalo záležet a věci na zemi už nevypadaly skutečné."
Takto popisuje autor let Safiry s Eragonem v knize Brisingr (série Odkaz dračích jezdců). Hodně mě to zaujalo, protože zrovna před týdnem jsem letěla letadlem a koukala z okýnka na všechny ty pididomečky a následně vrcholky hor a mračna pode mnou a prostě jsem nechápala, jak je možné, že já, člověk, který trpí závratěmi a strachem z výšek, nemá absolutně žádný problém koukat dolů z tak ohromné výšky, když se ani nedokážu postavit k vyššímu srázu natož sedět v lanovce. A ejhle, tahle věta mi to osvětlila. Jsem tak vysoko, že můj mozek už to nejspíš nepovažuje za skutečné a tak s tím nemám problém. Opravdu mě někdy dost překvapí na co všechno najdu v knihách odpovědi.
A co vy? Jak to máte s výškami?
Pohled z letadla, jak jsme přilétali ke Španělsku |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!