"Myslím, že všichni jsme přemýšleli o tom, co se skrývá za tou květinovou tapetou, kterou naše vědomí zakrývá neznámé. O spoustě podivných věcí, které nám naše mysl nikdy neukáže, protože se nás ze všech sil snaží ochránit před šílenstvím, nebo dost možná jen předtím, abychom se strachy nepodělali."
Tato myšlenka se objevuje v knize John na konci umře od Davida Wonga, kterou právě čtu ( a úplně jí žeru :D) a přemýšlí o tom hlavní postava Dave. Jde zde hodně o paranormální jevy a vlastně tak všeobecně o tom, co je vážně skutečné a co ne. A tento úryvek mě donutil zamyslet se. Už se mi jednou stalo, že mi mysl vypomohla, aby mě z jedné události doslova nehráblo. Prostě to sdělení pro mě bylo v první chvíli jak kdyby jste mi řekli "Koupil jsem půlka chleba." a přitom to byla zatím asi ta nejhorší věta, jakou mi kdo v životě řekl.
Jednou jsem i někde četla, že když na vás někdo vyrukuje s pro vás strašně emočně silnou a bolestnou informací, mysl vám pomůže a prostě se jak kdyby vypne. Nepřijme tu informaci nebo ji přetvoří a vy máte pocit, jak kdyby vám někdo řekl tu nejbanálnější věc. Mysl umí někdy opravdu zajímavé kousky, takže myslím, že stojí za to se občas zastavit a zapřemýšlet o životě a světě kolem nás, jak to všechno a je a je to vůbec skutečné. Kdo ví, co nám vlastně dennodenně uniká jen proto, že to naše mysl není schopná pobrat nebo prostě nechce. Podle mě je to opravdu zajímavý postřeh na zamyšlení.
Je to zajímavý úryvek :) A i zajímavé téma...a taky pěkně rozsáhlé, zrovna nedávno jsem na to dělala zkoušku a příští semestr se podobnými věcmi zabýváme celý jeden předmět :D Každopádně čím dál tím víc jsem přesvědčena o tom, že si toho Johna fakt musím přečíst :)
OdpovědětVymazat