Půlnoční palác - Carlos Ruiz Zafón (Recenze)

Info: Půlnoční palác/El palacio de la medianoche, Carlos Ruiz Zafón, Niebla #2, 2014, CooBoo, YA-Fantasy, 264 str.

Dvojčata Ben a Sheere hned po svém narození málem padli za oběť nájemnému vrahovi. Jen zázrakem přežili, ale aby zůstali ochráněni před tajemnou hrozbou, museli být od sebe odděleni.
O 16 let později, kdy 30.léta jsou v plné rozjezdu a město Kalkata už snad nemůže být záhadnější, se cesty dvojčat opět zkříží a jejich životy budou vystavěni smrtelné zkoušce.
Jak se snaží odhalit pravdu, proč je chce někdo zabít, tak se postupně dostávají čím dál tím hlouběji do Kalkatského podsvětí a musí čelit soupeři, který se někdy zdá být pouhou mlhou. A boj bude možná mnohem horší, než čekali.
Půlnoční palác je druhým dílem ze série pro mladší čtenáře Niebla nebo-li Mlha. Nevadí ale, pokud jste první díl nečetli. Dějově na sebe nenavazují. Oba se ale vyznačují děsivými prvky a příslibem velkého dobrodružství.

Carlos Ruiz Zafón, slavný španělský spisovatel, autor knih jako Stín větru nebo Marina, všichni o něm ví, že rád děsí a dokáže vystavět neskutečně mrazivou atmosféru. Města, která si vybírá jako dějiště, vždy zahalí do pláště tajemna a pošmournosti, kde se budete bát vylézt na vlastní práh. V Půlnočním paláci zde máme indickou Kalkatu 30.let minulého století. Pro příběh, jaký se rozhodl vyprávět, snad nemohl zvolit lepší místo.
Společně s Benem a Sheere se zatouláme do spousty špinavých zákoutí, zbořených staveb, opuštěných nebo vypálených domů. I ten slavný Půlnoční palác je opuštěný dům, kde se schází Benova společnost.
Ben vyrostl v sirotčinci, Sheere měla o něco větší štěstí, když vyrostla s babičkou, ale jak postupně odhalujeme jejich minulost a čím více postupuje do budoucnosti, štěstí je snad to jediné, co jím doposud přálo a to stejně za ne moc lichotivých podmínek. Jejich příběhy z minulosti jsou smutné a dojemné. A přítomnost jim chystá jen čím dál tím větší hrůzu.
Než se ale dostanete na konec, celý příběh musí být odvyprávěn a tady nejde jen o okamžik přítomnosti. Celý děj je soubor událostí, tajemstvích, hádanek, iluzí a skutečností, kde odhalit pravdu nebude jen tak. Půlnoční palác je tak prošpikovaný dobrodružstvím a akcí. A těm tentokrát možná trochu ustoupily zafónovské mrazivé děsy.
Příběh je sice pořád lehce hororový, avšak ne nechutný. Ale mně tady, na rozdíl třeba od předešlého dílu Kníže z mlhy, chyběl ten plíživý strach. Přišlo mi, že tady to autor pojal spíše jako akční horor než mrazivý příběh, založený na vytváření ještě mrazivější atmosféry. Ale vůbec to nevadí. Po prvním díle je to sice změna, ale zase přece nemůže jet pořád jak přes kopírák.
Právě ten nádech dobrodružství a pátrání mě tady velmi bavil. Chtěla jsem společně s Benem a jeho kamarády odhalit pravdu, poskládat celý ten příběh. Co se vlastně stalo v minulosti, proč se to stalo a hlavně jsem chtěla zoufale vědět, jak to dopadne. Takže jsem knihu téměř nedala z ruky. A tím, že je to primárně určeno mladším čtenářům, to ani není zrovna náročné čtení. Tudíž jsem u knihy vážně vydržela dlouho, aniž bych si odrovnala všechny mozkové buňky. Někdy se sice trošku opakoval a příběh možná až moc často zamotával a rozmotával a zase přemotal, ale je to opravdu zajímavý příběh, takže to stojí za to.
Carlos Ruiz Zafón nepíše šťastné knihy. Takže ani Půlnoční palác není výjimka. Dluhy se musí platit. Zafón skutečně dovede s knih vyždímat zajímavé prvky a naservírovat vám je tak, že ho na jednu stranu budete nenávidět ale na druhou milovat. Protože zacházet se slovy a atmosférou, ať už mrazivou nebo dobrodružnou, on opravdu umí. A pokud hledáte nenáročné ale strašidelné a akční čtení a máte rádi netradiční dějiště, pak je Půlnoční palác správná kniha na váš noční stolek.