Poslední rituál - Yrsa Sigurðardóttir (Recenze)

Info: Poslední rituál, Tóra Gudmundsdóttir #1, Yrsa Sigurðardóttir, Metafora, 2014, 2.vydání, Detektivka, 424 str.

Tóra je islandská právnička. Jednoho dne její prozatím poklidnou kariéru naruší zazvonění telefonu. Německá rodina ji žádá o spolupráci na přešetření vraždy jejich syna, Harolda Guntlieba, který na Islandu studoval historii. Vrah se už našel, ale rodina nevěří, že je to ten pravý.
Na pomoc Tóře přijíždí z Německa Matthias Reich, který pro Guntliebovi pracuje. Společně se pokouší projít poslední období Harolda života. Jenže tento mladík nebyl jen obyčejný student historie. Nosil piercingy po celém těle, různě si ho znetvořoval, měl zvrhlý zájem v podivných rituálech. A dokonce ani v poslední chvilce života těmto koníčkům neušel. Jeho tělo bylo nalezeno odporně zohaveno. Někdo mu vydloubl oči.
Při novém šetření tak Tóra s Matthiasem postupně odhalí, co za tím vším stojí. Dostanou se do podivného magického spolku a nakonec je pátrání zavede až k několik století starému rukopisu, který by mohl být klíčem k Haroldově smrti. Podaří se jim nakonec odhalit skutečného vraha a přijít na kloub celé záhadě kolem Haroldova života?

Poslední rituál... jak už název napovídá, půjde o velice podivné věci. Yrsa Sigurðardóttir se rozhodla spojit historii kolem upalování čarodějnic na Islandu a vraždu hodnou detektivky. Dalo by se říci, že vzhledem k národnosti je tato kniha severský krimi. Je i není.
Celý příběh se odehrává na Islandu. To bez debat. Spolu s jeho krutou zimou a šílenými jmény, které se dají přiřadit k jazykolamům, které vám ten jazyk opravdu zlomí. Při čtení jsem radši ty příjmení přeskakovala. Řeší se tu vražda a to dost ohavná. Ale i když mladíka najdou bez očí a vše má spojitost s odporným honem na čarodějnice, kde často narážíme na mučení, nemusíte se bát, že byste nějak přehnaně zvraceli. Já patřím mezi ty slabší povahy a dala jsem to s přehledem. Ani mě nijak nezaskočila věčná přítomnost historické knihy Kladivo na čarodějnice.
Matthias a Tóra se tímto maglajzem postupně prodírají. Tóra ještě nikdy nic takového nedělala, Matthias má své zkušenosti. Ale rozhodně nemá zkušenosti s Islandskou zimou. Právě jeho německá povaha přinesla do příběhu i nějaký ten humor, i když to zní jako protiřečení. Představte si kravaťáka v lakýrkách, jak přežívá v islandských mrazech. a máte to.
Bohužel víc jak toto z postav nedostaneme. A to mě právě přivádí k tomu, proč bych Poslední rituál zrovna jako severské krimi nenazvala. Kdo tuto literaturu zná, ví moc dobře, jak se severští autoři umí babrat v citech a rozebírat osobní životy a podobně. Tady skoro nic takového nenajdete. O Tóře se dozvíte pár detailů, lehce zabrousíte do jejího osobního života. Ale o Matthiasovi se nedozvíme prakticky nic. Což mi přišlo jako škoda.
A ještě jedno bohužel k tomuto tématu. Vzhledem k Haroldově vyšinutém životě mně osobně tyto rozebírání osobnosti taky velmi chyběly. Když je někdo takový "cvok", já bych ráda věděla, jaká byl opravdu osobnost, jak je vůbec možné, že došel až k takové vyšinutosti. Sice se dozvídáme osobní věci o Haroldově rodině, ale nějaká velká psychologie tady prostě není. Brala bych postavu psychologa v příběhu, ale ti asi zrovna došli.
Což samozřejmě pro nepříznivce klasické severské krimi je plusem. Protože tito lidé naopak milují vyšetřování, jít hezky rovnou k věci. A to se tady děje. Tóra s Matthiasem se s ničím kdovíjak nezdržují. A i styl samotné autorky je takový, že čtete, čtete, neunavíte se a nedáte knihu z ruky. Já ji zhltala asi za tři dny. I když pozor! Akce se tady taky omlouvá, že si odskočila na dovolenou. Ale pátrání je tak poutavé, že to vůbec nevadí.
Kdyby mě trochu nezklamal konec, asi bych nakonec byla dost nadšená. Ale když k tomu přičtu tu absenci psychologie, tak co se týče mé osoby, z toho vyplývá průměrová detektivka. V žádném případě ji nezatracuji a těším se na další díly s Tórou. Teď když už vím, co zhruba čekat, možná mi další knihy sednou lépe.
Poslední rituál má ale rozhodně co nabídnout. Zjistíte tu neskutečné informace o honu na čarodějnice a vůbec ten Haroldův příběh stojí za to. Teď už jenom záleží, jaké jsou vaše preference. Protože se vsadím, že se najdou čtenáři, kteří tuto knihu a tuto právničku budou milovat. Tak co? Budete mezi nimi?

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora.

Knihu si můžete zakoupit zde.