K snídani jeden paperback, prosím!

Ne, nemám v plánu vyměnit vločky za knížky. Ale minule jsem tak přemýšlela, jak mě někdy postihne vyloženě chuť přečíst si paperback. Stává se vám to taky? Někdy prostě nemám náladu na tvrdé desky. Nemůžu dost dobře přijít na to, čím to je. Zrovna před pár dny jsem dočetla knihu a nastal ten děsný okamžik vybrat si ze stovky knih, které se mi tu válí chudinky nepřečtené. Který bude další příběh, kam se ponořím? Tak jsem na ně koukala, a i když v tvrdých deskách mám zrovna hodně knih, které bych si už vážně zoufale chtěla přečíst, tak měly smůly ony i já. Chuť byla na paperback.

Naštěstí sem byla zrovna v knihovně a skutečně si tam půjčila několik knih měkké vazby. Tak nakonec padla volba na Zaklínače, první díl. Tak jsem ukojila svoje podivné chutě a zároveň se konečně pustila do příběhu, který na mě už tak dlouho čeká. A můžu hned avizovat, že se mi svět Zaklínače od Andrzeje Sapkowského moc líbí. Padl mi do noty.
Takže si teď užívám měkkou knížku v ruce. Navíc paperbacky jsou často maličké, všude se vejdou. Jsou tak nějak více praktické. A protože já jsem vážně podivný tvor, tak mě teď tak i napadá, že mě vlastně uspokojuje i ta jejich maličkost. Jsou někdy tak roztomilé. A přitom v sobě můžou nést hodně drsné příběhy. Momentálně mě zrovna neláká představa velké, tvrdé knihy. Asi jsem vážně cvok, že mám takové potřeby a chutě a nálady. Ale snad nejsem jediná. Někdo čuchá k novým knihám, já mám chutě na paperbacky.
Mezi moje oblíbené příběhy patří rozhodně Zeměplocha, tu si ani v tvrdých deskách nedovedu představit. Prostě by to k ní nešlo. Je vůbec tohle možné? Teď už si vážně připadám jak magor. Aby se vazba hodila nebo nehodila k příběhu. Další oblíbená je série Stopařova průvodce galaxii. A najde se spousta dalších. Zrovna před pár dny jsem zjistila, že i Nástroje smrti jsou paperbacky, jelikož jsem je doteď četla v elektronické podobě, neměla jsem o tom ani páru. Nebo třeba Mládí v hajzlu, zrovna čtu pátý díl, je to sice už dost šíleně přitaženo za literární vlasy, ale paperback mi k tomu patří taky neodmyslitelně. A ještě si vzpomínám, že většina knih Neila Gaimana, mého oblíbence, jsou taky paperbacky. Například Kniha hřbitova, pro mě jedna z nejlepší knih. Nebo třeba takové Nikdykde, to jsem měla půjčené z knihovny. Větší salát jsem si snad už představit nemohla, ale stejně jsem ten paperback zbožňovala. Příběh tomu nejspíš hodně pomohl :D
Jediný problém nastává, když je kniha až moc slepená k sobě. Zrovna ten Zaklínač není úplně ideálně udělaný. Těžko se mi dohlíží na konec stránky. A zase nechci knihu moc rozevírat, abych ji nezničila. Pamatuji si, že i Společenství čarodějů na tom bylo stejně. Zaklínač se dá takto dočíst, ale to Společenství má velice tlusté knihy. Donutilo mě to sehnat si elektronickou knihu. Někdy prostě nastává i těžké zklamání a člověk si musí nechat zajít chuť.
No, nevím, jestli tento článek vůbec o něčem je. Nebo je to jen jeden z mých šílených postřehů, které nikoho nezajímají. Ale někdy je potřeba sdělit svoje poťouchlé názory a doufat, že nejste jediným šílencem v okolí. Prosím, řekněte mi někdo, že v tom nejsem sama :D Popřípadě jestli máte nějaké svoje oblíbené paperbacky.