Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman (Recenze)

Info: Babička pozdravuje a omlouvá se, Fredrick Backman, Host, 2015, Román, 450 str.

Else je sedm, vlastně skoro osm a lidem připadá vážně otravná a má taky pořádně praštěnou babičku, která je ale její největší kamarádkou. A společně tráví spoustu času v pohádkách a při dobrodružných výpravách. Jednoho dne ji ale babička pošle samotnou na skutečnou honbu za pokladem. A Elsa tak bude muset zužitkovat všechny znalosti z kouzelné říše a taky z wikipedie. Jenomže často není tak důležitý cíl jako cesta.
Nový román Fredrika Backmana očekávala spousta lidí. Po úspěchu jeho první knihy o starém mrzoutovi Muž, jménem Ove, byla spousta jeho čtenářů tak nadšená. A teď je tu kniha Babička pozdravuje a omlouvá se. Dokázal to teda Backman znova?
Název knihy možná evokuje, že půjde o jednu babičku a svým způsobem ano, půjde. Máme tu jednu pořádně ztřeštěnou babičku, která za svůj dlouhý život toho prožila tolik, že zákonitě toho musela spoustu napáchat. A je tu její vnučka Elsa, kterou ke konci svého života pošle na honbu za pokladem. Co asi čeká na jejím konci?

Elsa je osmiletá holčička rozvedených rodičů, miluje Harryho Pottera, Wikipedie je její druhá nejlepší kamarádka. Pokud tedy milujete chytré děti, Harryho Pottera a hlavně pohádky a v životě jste přišli o někoho velice speciálního, pak tento nový román Backmana možná bude to pravé pro vás.
I když kniha není psaná v ich-formě, vše sledujeme z pohledu Elsy. I styl psaní odpovídá překotnému, upovídanému myšlení osmileté holčičky. A stojí to za to. Jen jste někdy až moc přehlceni slovy. Tím pádem ale nečekejte druhého Oveho. Samozřejmě, že autor nevymyslel úplně jiný způsob jak psát, ale už jenom fakt, že jsme přešli od starého mrzouta k malé holčičce, svědčí o tom, že kniha bude jiná. Pořád je ale velice dojemná a vtipná. A hlavně plná pohádek a příběhů, kde se hodně stírá skutečnost s fantazií. Což mi přišlo jako zajímavý prvek. Objevovat s Elsou pohádkové království a zároveň se prokousávat realitou všech postav, kde vše má nějaké pouto.
Knihu jsem teda četla až nehorázně dlouho, přes měsíc. Já, která dávám knihy do tří dnů. Ale nebylo to proto, že by se mi kniha nelíbila. Právě naopak. Existují dva druhy knih, které mě dostanou. Ty, které mě chytnou tak, že je přečtu téměř na jeden zátah. A potom ty, která mě dostanou tak, že mi ždímají duši, až z toho nemůžu dýchat. Prostě mě emočně "ničí", ale v dobrém. Před mnoha lety jsem taky byla takovou Elsou, měla jsem úžasného dědečka a vyrovnat se z jeho ztrátou je pořád něco těžkého. Takže prožívat všechno s Elsou mě mnohokrát dohnalo až k pláči. Číst tuhle knihu bylo vážně náročné. Nedovedete si představit ten příval vzpomínek. Na konci jsem bulela jak želva.
Ale i když to bylo tak těžké, jsem ráda, že jsem ji přečetla. Kniha v sobě nese spoustu usmíření a odpuštění, o tom nechat druhé jít. Takže pokud jste v životě zažili něco podobného, možná vám kniha pomůže trochu si ulevit. Jak říká Elsina babička - "Bude dobře, bude líp."
Elsa a její babička jsou ale tak úžasné, že i když jste nikdy nic takového neprožili, stejně se vám jejich honba za pokladem může líbit. Jen se připravte, že strávíte velkou část v pohádkách. Což někdy není na škodu. Poznáte zajímavé postavy, příběhy, které vám nejspíš urvou srdce, ale Backman to umí tak, že i když v jeho knihách tragédie má svoje pevné místo, konce jsou vždy dojemně hezké. A rozhodně se vás nesnaží za každou cenu rozbrečet, právě naopak. Backman se snaží lidi usmiřovat a často pěkně humorně. Vždy všechno vyřeší tak, že se, i přes možné slzy na konci, budete usmívat. A myslím, že takové knihy vážně stojí za to. Babička pozdravuje a omlouvá se rozhodně ano.

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství HOST.

Knihu si můžete koupit zde.