Hugh Laurie jako muzikant. To už tu na blogu bylo. V České republice se s tímto albumem, které vidíte na obrázku, ukázal dokonce dvakrát, předloni v Praze (report z koncertu), loni v Brně. Já šťastlivec byla na obou koncertech a do dneška na ně chovám ty nejúžasnější vzpomínky. Blues album Didn't it Rain (Recenze) kromě hudební dokonalosti má k sobě ale i velice zajímavou sérii fotek, kde je Hugh v parku a sedí u toho malého klavíru. Jako fotografa mě to naprosto fascinuje. A předevčírem to definitivně dostalo i moje kreslící já.
Knižní chapadýlko... zrodilo se z ničeho a nebo možná z knih, z mysli knihomola. Kdo ví! Vždycky jsem přemýšlela, jak je možné, že se nám vždy kniha správného rozpoložení tak magicky objeví pod rukama, ať už jsme doma, v knihovně nebo v knihkupectví. Často nám prostě padnou do ruky a jsou to ty pravé. Některé knihy nás pohladí, některé rozvášní, rozesmutní, poučí...ale důležité je, že přijdou v pravý čas...
Po nějaké době jsem opět sáhla po tužce a jelikož miluju koně a hrozně mi připomínají zlaté dětství, tak jsem se inspirovala googláckými fotkami koní a tohle vzniklo. Je to kobyla s hříbětem uprostřed prérie.. Jelikož původní fotografie je v sépiové barvě, rozhodla jsem se ji zachovat i na obrázku. Tady máte výsledek:
Tak nám vedra zaútočili na všech frontách, tak jsem se rozhodla dnes přinést něco odlehčujícího. Stačí, když na to hodíte oko. Před pár týdny jsem si jen tak malovala koťata podle vzoru těch našich, i když z těch už dnes jsou dospělé slečny. A nakonec jsem se rozhodla namalovat jeden spešl obrázek pro mého dědy, kterému se ten první líbil. Mě se ten první tak moc nelíbil :D takže ten neuvidíte, ale chci vám ukázat ten, který jsem dala teď dědovi k narozeninám. Kvalita obrazu sice není kdo ví co. Neměla jsem šanci to nascanovat a foťák to tentokrát moc vzít nechtěl, ale nakonec z toho vzešlo něco koukatelného. Tak doufám, že se vám to bude líbit.
Po kliknutí na obrázek se zvětší na svoji původní velikost.
Tak to je pro dnešek vše, užívejte si teploučka, sice je ho až až, ale osobně já radši tohle než zimu či déšť. Příště už vám sepíši nějakou tu recenzi, ať máte co v létě číst a poslouchat.
Orel, majestátní pták, představuje velikou sílu a svobodu, také symbolizuje moudrost a odvahu. Domorodí američani věřili, že když zahlédnete orla při modlení, vaši modlitby budou vyslyšeny. Jejich pera znamenali cenu. Keltové věřili, že orli jsou ochránci. Řekové věřili, že orel jako jediné zvíře žije na hoře Olymp, také pro ně byl symbolem vůdcovství a plodnosti. Je jasné, že za jejich dlouhou existenci byli a jsou více než pouhá zvířata.
A tak jsem se pokusila tohle zvíře zachytit na papíru s pomocí obyčejné tužky a jedné pastelky. Nic jiného momentálně nemám, tužku, pastelky a křídy, toť celá má výbava :D. Ale hned jak budu mít čas, tak si koupím uhel a další podobné věci. A taky od příště snad začnu obrázky scanovat a ne fotit.
Ještě dnes si pamatuju, jak jsem jako malá neustále vyžadovala kus papíru a nějaké ty pastelky, bez toho jsem nedokázala existovat. Část rodiny jsou výborní kreslíři, ale všichni jsme se určitým způsobem od kreslení odklonili. Někteří úplně, někteří méně. Jako v mém případě, já jsem sice přestala malovat téměř úplně ale umění jsem neopustila, jen jsem se dala na jiný druh. Moje cesta se stočila k muzice, ale už dlouho mě ta moje umělecká duše kopala a kopala a naznačovala, že by ruka a mysl potřebovaly uchopit pro jednou něco jiného než kytaru. A nakonec se tak stalo.
Co bysme si počali bez youtube a jejich virtuálních učitelů. Úplnou náhodou jsem tam narazila na tutoriály malíře Leonarda Pereze Nieta. Naprosto mě všechny jeho kresby fascinovaly a byla jsem rozhodnutá, že hned jak budu mít čas, tak se o něco pokusím. A včera jsem narazila na video, kde maloval nádherného motýla. Vystresovaná ze zkoušek jsem vzala do rukou to jediné, co jsem měla na kreslení a to olejové křídy, starou fixu a hodně starou tužku a dala se do díla. K tomu jsem si pouštěla blues a jak mi bylo dobře. Úžasná terapie.
Říká se, že motýl znamená proměnu, změnu, radost, nový život, může znamenat mír, dokonce jsem se dočetla, že se někde v Evropě věří, že v bílých motýlích jsou zachycené duše zemřelých a v Americe se věří, že když řekneš tajemství motýlovi, tak nebude nikdy odhaleno. Pro mě tento modrý motýl znamená návrat ke kořenům a znovu najítí jedné staré zaprášené cesty, z které jsem hrozně dávno sešla. A ještě pár věcí, které si s vaším dovolením nechám pro sebe.
Tímto otevírám brány tohoto blogu také umění. A nejen tomu mému.A tím pádem měním i název, za který z části vděčím mé nejlepší kamarádce. Vráno, díky za název, za podporu a za to úžasné přátelství, které máme už tolik let!
Tady se můžete podívat na tutoriál z kterého jsem čerpala inspiraci. Je to sice ve španělštině, ale dá se tomu porozumět jen díváním.
