The Witch Must Burn - Danielle Paige (Recenze)

Info: The Witch Must Burn, Danielle Paige, Dorothy Must Die #0.2, Fantasy - Retelling, 2014, HarperCollins, e-book, 100 str. 

V zemi Oz se objevila nová zlá čarodějnice - její jméno je Dorotka. Ano, ta hodná dívenka, která kdysi zachránila Oz. Vrátila se a nechala se ovládnout zlem a mocí. Chce vše kontrolovat a touží po magii jenom pro sebe. Jenomže v pozadí se někdo snaží tahat za nitky tak, aby Dorotka padla. Ale kdo? A jak je možné, že hodná čarodějnice Glinda s tím nic nedělá?
The Witch Must Burn je další část tzv. prequel novels, které předcházejí knize Dorothy Must Die (R). Jako první bylo No Place Like Oz (R), kde se s Dorotkou vracíme do země Oz a zjistíme, jak je možné, že se tato blond copatá dívenka takto zvrhla. Teď je tu pokračování, které nám vypráví postava, která se objevila v Dorothy Must Die, Dorotčina služebná Jellia. Takže pokud jste četli Dorotka musí zemřít, tak vás možná zaujme dozvědět se, jak se Jellia dostala tam, kam se nakonec dostala.

Problém je, že od začátku se Jelliin příběh podobá příběhu Amy, která má hlavní roli v hlavních knihách této série. Navíc tahle série nevychází zrovna v číselné řadě. The Witch Must Burn vyšla až po Dorothy Must Die. Takže se z toho stává trošku uzavřený kruh. Kdo pojede podle čísel a přečte si nejprve Jelliin příběh, se pak možná bude ťukat na hlavu, proč je Amyin příběh tak podobný.  A kdo jako já četl nejprve o Amy, zas bude kroutit hlavou, proč Jelliin příběh je tak podobný Amynu. Myslím, že tohle se autorce moc nepovedlo. Nehledě na to, že všechny ty prequely, které teď vycházejí až poté, co vyšla hlavní kniha, trochu zavánějí komerčností aneb jak z toho vytřískat co nejvíce. Jenomže na to možná dojede kvalita.
No ale vraťme se k The Witch Must Burn jako takové. Že se opakují stejné prvky, to už jsme si vyjasnili. Ale také je tam pořád dost jiného, co se dá objevit a co milovníky země Oz potěší. A ještě více to potěší ty, kteří milují zvrhlé verze tradičních pohádek. S Jellií se vydáváme do zámku čarodějnice Glindy, která miluje vše růžové, tak pozor na to! Takže poznáme další prostředí země Oz. Ale zase bohužel se Glinda až moc podobá Dorotce. Zvrhla se prakticky stejným způsobem. Je neskutečně sobecká, touží po kontrole a moci a hraje si na princeznu. I když Dorotka je vedle Glindy pořád jen nevychovaný puberťák. U Glindy mi přišlo, že má trošku vyšší úroveň. Že ví, co dělá. I když to zrovna není hezké.

Snad jediné, co opravdu odlišuje Dorothy Must Die a The Witch Must Burn je, že Jellia má svůj osobní příběh hodně odlišný od Amy. Ona pochází ze země Oz, je kolem ní úplně jiná magie a také tajemství. A jelikož autorka vždy svým hlavních postavám dopřává právo vyprávět příběh v první osobě, Jellia to tudíž podává jinak. Přece jen ona je doma. Nebudu se všemu divit.
Já vím, že pořád jen porovnávám Amy a Jellii a jejich příběhy, ale až si to přečtete, tak pochopíte, že to jinak ani nejde. Ale abych aspoň trochu The Witch Must Burn ubránila, protože zase úplně ztráta času to nebyla, tak mně osobně se líbil vztah mezi Jellií a Glindou, jejich scény jsem si užívala. A celé to tajemství kolem Jellie, které Glinda využívala. Mělo to tam potenciál, který sice nebyl úplně rozveden, ale přece jen knížka má 100 str., tam moc prostoru není. A zůstalo to dost otevřené, takže já osobně jsem i přes velkou podobu zvědavá na pokračování těchto prequel novels, protože po The Witch Must Burn následuje ještě číslo #0.3 The Wizard Returns. Takže než se zase vrátíme k hlavnímu cyklu, ještě něco k vyprávění tady na nás čeká.
The Witch Must Burn není zázrak, ale je to příjemné doplňkové čtení. Pokud od něj nebudete čekat zázraky a přehnanou originalitu, můžete si knihu užít stejně jako ty ostatní. Protože třeba Dorothy Must Die dle mého byla luxusní. Ale když vezmu, že i No Place Like Oz byl takový průměr, tak se vlastně ani nedivím jak dopadla tato kniha. Danielle Paige, já vážně doufám, že ses nenechala strhnout slávou a komerčností. Doufám jen, že se ti ty prequely jen trošku vymkly z rukou při psaní. Možná došla inspirace, ukousla si velké soustu, nevím.
Já čtení nelituji, Jellia mě hodně zajímala po přečtení Dorothy Must Die, kde se objevila "poprvé". Bylo to odpočinkové, magické, lehce tajemné a informativní. Trochu mi to zase o kousek rozšířilo svět země Oz, který mám od dětství ráda. I když tento je trochu jiný. Děsivější. Tam bych si nepřála, aby mě tornádo zaneslo. Ale jako čtenářka ho mám ráda. A rozhodně po přívalu prequels ho nezatracuji. A moc se těším, až si přečtu druhou knihu z hlavního cyklu The Wicked Will Rise.