Jean Perdu, pařížský knihkupec, má zvláštní nadání. Dokáže nahlédnout do duše člověka a pomocí vybrané knihy zmírnit jeho trápení. Takovouto "práci" provozuje už mnoho let na své lodi Lulu, kterou přetvořil v Literární lékárnu.
Sám sobě ale není schopen pomoci. Už víc jak dvacet let se trápí odchodem jeho milované dívky Manon, která jedné noci zmizela a zanechala dopis, který Perdu nebyl schopný otevřít a přečíst. Až do letošního léta...
Levandulový pokoj je dílem německé spisovatelky Niny George o kouzle knih, soužení láskou, a to vše protkané atmosférou francouzského jihu. Je to příběh o nalezení sama sebe, o odpuštění, vyrovnání se s žalem a o tom, jak znovu pustit radost a lásku do života, který ustrnul v jednom tmavém okamžiku.
Jean Perdu je knihkupec, kterého bychom chtěli všichni poznat. Jako člověku já osobně bych mu pořádně nafackovala. Jeho život už dvacet let není ničím jiným než prací v Literární lékárně a skládáním do nekonečna to samé puzzle. A na srdci mu sedí černý mrak v podobě ženy, která od něj odešla. Dvacet let nežije jinak. Až mu pak něco rupne v hlavě a rozhodne se vše změnit, otevře dopis a život se mu obrátí zase jednou vzhůru nohama.
A tak se vydává na pouť přes francouzské řeky se svojí lodí, aby znovu začal žít. A právě tento přerod je motorem tohoto románu. Nina George nám krásnými slovy a filozofickými prozřeními naservírovala příběh člověka, kterým se může stát každý z nás. A nemusíme zrovna ztratit lásku svého života. Levandulový pokoj je o ztrátě a nalezení.
Je zde spousta dojemných momentů ale taky velká hromada groteskních zážitků, které Perdua na cestě potkají. Jeho společník Max Jordan, spisovatel umučený slávou, je pořádně výstřední a dohromady s Perduem tvoří opravdu netradiční dvojku. A pro milovníky koček, tady máme dvě čtyřnohé obyvatele pojmenované po slavných spisovatelích.
A ta krásná Francie. Její atmosféra na nás dýchá ze všech stran a nejen z architektury a okolní přírody ale také ze samotných lidí, které na své cestě ti dva poznávají. Každý má svůj příběh, svůj názor na život, svoje zkušenosti, vlastní ztráty a nálezy. A to vše dává zase dohromady Perduovu roztříštěnou duši. Vše, na co po cestě naráží, co objevuje, ať už v okolním světe nebo ve vlastní duši.
Nina George píše krásným, romantickým stylem. Pro humor taky nejde daleko. A aniž by trávila moc času rozsáhlými popisy, výtečně popsala okolní Francii, kterou Perdu míjel na své lodi. A těch knížek, co nám zde připravila. Na konci knihy dokonce najdete i pár receptů z literární lékárny a dokonce i nějaký ty kulinářské recepty na pokrmy, které se v knize objevily.I když by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o dosti oslazený příběh, protože Perdu vzdychá nad ztrátou Manon, opak je pravdou. Je sice pravda, že láska je zde všudepřítomná, ale rozhodně zde není nic přeslazené. A ve výsledku láska k Manon celý tento příběh jen odstartovala, dál se Perdu musí vyrovnat se samotným životem. Novým životem, kterému se dlouze vyhýbal.
Levandulový pokoj je prostě stejně krásný jako jeho barva. Je milý, romantický, humorný, smutný, rozhodně čtivý. Je to život sám ve filozofickém vydání. Já jsem se sice občas v některých událostech lehce ztratila a občas mě ta velká záplava slov ubíjela. Rozhodně jsem nedokázala knihu přečíst za pár dní. Musela jsem si ji příslušně dávkovat. Ale stejně jsem si čtení užila. Perdua jsem si moc oblíbila, až mi bylo líto, že je konec.
Doporučuji všem, kteří milují Francii a knihy, taky těm, kteří něco v životě ztratili a nemůžou se s tím vyrovnat, po případě rovnou ztratili sami sebe. Levandulový pokoj léčí, stejně jako to má za úkol Literární lékarna Jeana Perdua. Tak se honem naloďte, než odpluje!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihcentrum.cz
Knihu si můžete zakoupit zde.
Krásná recenze. Tuto knihu bych si chtěla přečíst. :))
OdpovědětVymazat