Libby Dayová byla malá sedmiletá holčička, když jako zázrakem vyvázla živá z rodného domu, kde jedné noci vyvraždili celou její rodinu ve jménu satana. Až na bratra, který byl nakonec díky Libbynu svědectví odsouzen jako vrah. O pětadvacet let později minulost znovu klepe na dveře v podobě spolku, který se zabývá záhadnými vraždami a dnes již dospělá Libby tak začne znovu pátrat po pravdě. Je totiž možné, že Ben je přeci jen nevinný, ale kdo potom skutečně zavraždil Libbynu matku a její dvě sestry? Je ještě vůbec možné po takové době zjistit pravdu, pokud se kdysi s Benem spletli?
Temné kouty je psychothriller, kde autorka slavných kriminálních románů Zmizelá či Ostré předměty, Gillian Flynn, postupně rozplétá klubko záhady za pomocí přítomnosti a minulosti. Kdo čeká tuny krve a pocity strachu, ten se asi nedočká. Za to nám ukazuje, jak jednoduché je se splést v činech lidské bytosti, když komunikace vázne. Jak se dají různé situace interpretovat z různých úhlů pohledu a ve směs být na hony vzdálené pravdě.
Během čtení, jak už jsem naznačila, se setkáváme s dvěma časovými rovinami. Na jedné straně tu máme přítomnost, kterou vede již dospělá Libby, která má do skutečně dospělé a zodpovědné osoby hodně daleko. Prakticky celý svůj dosavadní život přežívala na peněžních milodarech lidí, kteří se slitovali nad malou holčičkou, kterou postihla tragédie. Její otec byl neschopný a tak si ji všemožní příbuzní a pěstouni neustále přehazovali sem a tam. Z Libby se tak stala dost zahořklá a protivná osoba, která neví, co si pořádně počít sama se sebou a rozhodně nemá problémy se zneužíváním lidí. Právě proto jednoho dne souhlasí, že se přijde podívat do "vražedného" klubu jako hlavní atrakce. Hlavně když z toho kápnou nějaké ty peníze. A právě tam jí zasadí myšlenku, že možná po celé roky nenáviděný bratr Ben by mohl být nevinný. Co vlastně tenkrát sedmiletá Libby viděla nebo slyšela? A tak se Libby vydává na cestu za pravdou, z počátku ze sobeckých zájmů, protože jí z toho zase kápnou peníze od vražedného klubu, ale když začne pomalu odkrývat vrstvu za vrstvou, nakonec zjistí, že sama chce pravdu zjistit. A tak se musí začít vypořádávat nejen sama se sebou ale i s okolním světem a zároveň s vlastní minulostí.
A ta na nás právě čeká v druhé dějové linii. Zatímco přítomnost byla vyprávěná v ich-formě Libby, minulost je nám podávána z pohledu neviditelného pozorovatele. A tak postupně odhalujeme události osudného dne a noci, kdy vrah zaútočil na Dayovi. Máme tu Libbynu matku Patty, která není zrovna nejvzornější matka a je věčně bez peněz a poté je tu samotný Ben, zakřiknutý kluk, o kterém kolují podivné řeči ve městě. Dohromady se to tak postupně na střídačku rozmotává nebo lépe řečeno vše do sebe začíná zapadat jak kousky puzzle.
Gillian Flynnová si tak zahrává s psychikou postav, popisuje je do podrobností, které ale jsou všechny důležité, abychom mohli příběh pochopit a aby konec dával smysl. Pro milovníky krve je tu samozřejmě i popis vraždy, z kterého mi zrovna lehce od žaludku nebylo, ale není to hlavní cíl příběhu. Autorka nechce šokovat hektolitry krve a useknutými končetinami a podobně, naopak chce šokovat docela jednoduchou věcí, že když v rodině chybí komunikace, může se stát cokoli, dokonce se můžou věci zvrtnout tak, že si začnete myslet, že je váš vlastní syn uchyl a kdo ví, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.
A to všechno se dozvíte v Temných koutech, kde hlavní hrdinka pro jednou není ani ufňukaná chudinka ani žena, která prahne po pomstě, ono Libby více méně ani nešlo o to zjistit pravdu, za to je to spíše záporná a mírně vyšinutá postava, která, si osobně myslím, tomu přidává na originalitě, protože zase naopak ostatní postavy jsou poměrně tradiční a opakující se v mnoha příbězích. Ale možná právě o to jde, na světě existuje tolik neschopných matek a zakřiknutých chlapců, kteří neví, co si počít s vlastním životem. A pak se najednou u nich doma odehraje satanistická vražda, ani nevíte jak. Z rutiny je najednou hotové peklo. Všechno se může stát.
Já jsem si příběh užila od začátku do konce. Moc se mi líbilo střídaní časových linek a všechny ty náznaky na špatnou komunikaci a jak se věci můžou zdát na jednu stranu a pravda je úplně někde jinde. Já si to užívala. Psychologická stránka knihy se podle mě povedla. Já tam žádné vyhřezlé vnitřnosti ani potoky krve ve velkém nepotřebovala nebo se třást se strachy jako ratlík, to už vůbec ne. A stejně jsem knihu nedokázala dát z ruky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!