Vzpomínky na jedno dobrodružství - Robert Fulghum (Recenze)

Info: Vzpomínky na jedno dobrodružství/A Memoir of an Adventure, Robert Fulghum, 2013, Argo, Humor, Cestopis, 180 str.

Se seňorem Fuljumerem do Argentiny aneb jak se Robert Fulghum na stará kolena rozhodl tančit tango...Takhle by se dala shrnout další z knih tohoto amerického autora, který má tak rád Česko, že mu jeho knihy často prvně vycházejí právě zde.
Roberta Fulghuma může český čtenář znát z předešlých povídkových knih jako například Všechno co potřebuji opravdu znát, jsem se naučil v mateřské školce nebo Už hořela, když jsem si do ní lehal. Tentokrát nás autor zavede až do daleké Argentiny, aby se naučil tančit tango a stal se pravým "milonguerem".
Ve svém dobrodružství nás vezme od jeho nezkušených počátků v tančírnách přes poznávání uliček Buenos Aires, poté zpátky do minulosti diktátorské Argentiny a zase nazpět do současnosti, kde nám představí svoje nové přátelé a učitelé na této tangové pouti až na úplný konec jeho bláznivého dobrodružství, které nám popisuje svým typickým upřímným, lehkým a hlavně humorným stylem.

"Zvu vás teď na večeři, do podniku, kde pro mě tango začalo."

Celý román, jestli se to tak dá vůbec nazvat, je takový spíše deník, kde si Robert coby seňor Fuljumero zapisuje svoje poznatky, o všem co se po cestě naučil, všechny myšlenky a nápady a představy, které mu Buenos Aires vnuklo. To vše rozděleno do kapitol, a ještě nakouskováno na menší zápisky. Fulghum vás prostě na začátku příběhu vezme za ruku, odveze do Argentiny a nepustí vás ani na vteřinku, dokud společně nedosáhnete k vytyčenému tangovému cíli. A aby toho nebylo málo, jsou zde umístěné ilustrace podobné té na obálce, která krásně vystihují situace a dokreslují atmosféru příběhu.

Po Fulghumově vyprávění jsem si Argentinu zamilovala, a to i přes to, že během příběhu nám ukazuje i ty stinné stránky, které každá země či město, v tomto případě Buenos Aires má. Ale když ty světlé stránky jsou tak úchvatné a autor to prostě umí podat na jedničku. Celé vyprávění mě vtáhlo a připadala jsem si jak v nádherné filmu o argentinském tangu. Všechny ty představy, které mi Fulghum nasadil do hlavy, mi tam ještě teď pořád poletují a nevypadá to, že by se chtěly v brzké době vypařit. Nejradši bych si knihu teď okamžitě znovu přečetla a tak se mohla zase ponořit do argentinské vášně, hudby a tanga a znovu procházet všechny ty uličky a potkávat lidi z této dobrodružné cesty.

"A já tam seděl... jako u vytržení. Ocitl jsem se ve filmu. Ve snu. V pohádce."

Vzpomínky na jedno dobrodružství jsou prostě krásné, milé, uchvacující, humorné i dech beroucí a zároveň i smutné a filozofující o životě. Buenos Aires v celé své kráse i tragédii minulosti. A když vás tudy provází zrovna Robert Fulghum nebo lépe řečeno seňor don Roberto Juan Carlos Fuljumero y Suipacha, nedá se jinak než se nechat pohltit, strhnout a unášet stránku od stránky, sem tam se vrátit a nějaký okamžik se vychutnat znova.
Protože abych byla upřímná, mě se často nestává, že bych si knihu, kterou zrovna dočtu, nejraději okamžitě přečetla ještě jednou a pak nejspíš hned ještě jednou. Fulghum prostě umí psát a navíc jsem latinofil, takže Argentina je mému srdci blízká a samotné cestování rovněž. Takže pokud vás zajímá netradiční příběh, cestování a poznávání a třeba je vám i to tango blízké, nebo se prostě rádi necháte hodit do neznámých vod, je tahle kniha ta pravá pro vás. Přece jen jak často se setkáváme se sedmdesátníkem, který se rozhodne odjet do Argentiny a naučit se tam pravé tango? To je prostě celý Fulghum a ho nejde jinak než zbožňovat.