Povídky - Zdeněk Svěrák (Recenze)

Info: Povídky, Zdeněk Svěrák, Fragment, 2008, Žánr: Povídky, Ilustrace: Jaroslav Weigel, 106 str.

Povídky, jak už napovídá její název, je soubor 10 povídek z pera a mysle a  určitě od srdce českého herce ( a mnoho jiných povolání) Zdeňka Svěráka, kterého nejspíš nejvíce známe z divadelním her o Járu Cimrmanovi, na jejichž sepsání se pan Svěrák podílel. Takže je vám, myslím, jasné, že humor mu není cizí.
Tento soubor jedná o povětšinou obyčejných lidech, českých lidech v českém prostředí, se kterými si osud někdy posměšně, někdy spravedlivě a někdy opravdu k popukání zahrává. Najdeme tu přehlídku postaviček jako například řidič kamionu, postarší dáma vzpomínající na své mladistvé milostné eskapády, věčně mokrý pán či podvodník hájící se u soudu až po mechanika s nadpřirozenými schopnosti. Dostaneme se od té nejobyčejnější práce až k mystičnu. A to vše obaleno do krásných slov pana Svěráka. On s tou češtinou vážně umí divy.

A to je právě ono, nejenže má svůj osobitý humor, který není přehnaný, ale je milý a prostě nevtíravý (to často není vůbec naškodu, proč na to tlačit, že? Víme, jak to pak dopadá.), ale pan Svěrák umí tak neuvěřitelně krásně používat jazyk český, že kombinace srandy, mírné nadsázky či absurdity s krásnou češtinou, no to vždy vytvoří hotovou lahodu pro čtenářovu mysl. Jak to tak hezky klouže po všech těch souhláskách a samohláskách, nikdy se to nezadrhne. Nedá se tomu prostě jinak říci než krása.

Nebudu tvrdit, že jsem byla fandou každé povídky, ale většina mě dostala. Hlavně ta s mokrým pánem, z toho jsem dlouho nemohla. Už jenom kvůli ní stálo za to to číst. Nechám vás lámat si hlavu o co že to jde :D Některé byly prostě o něco méně povedené než ty druhé. Taky často záleželo, jak byla povídka podaná. Některé totiž byly v ich formě z pohledu muže, některé z pohledu ženy a některé prostě ve třetí osobě. Jedna byla dokonce jeden velký monolog. To se musím přiznat, ta mě dost ubíjela, ale pak přišla další povídka a já se zase měla dobře a s radostí jsem pokračovala ve čtení. Ale ve výsledku jsem se poprala se všemi a některé jsem si vážně zamilovala. A k tomu ty roztomilé a tak dokonale jednoduché ilustrace, prostě paráda.
Povídky jsou určitě výborný soubor, kde se Zdeněk Svěrák prostě zase ukázal. Ale pokud jste jako já prvně četli nejnovější Po strništi bos, možná budete trochu zklamaní (ale fakt jen trošičku, toho nadšení tam bude pořád dost), tou knihou si totiž podle mě nasadil dost vysokou laťku. Já se ale tak či tak nemůžu dočkat až se mi do rukou dostanou i Nové povídky. Jsem neskutečně zvědavá, co dalšího tento autor zplodil. Zdeněk Svěrák snad ještě dokáže, že se mi bude líbit v knihách české prostředí a jména. Já těm českým autorům snad opravdu přijdu na chuť.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete koupit zde.