Návštěva cirkusu Bob Navarro King

Dnes vám přináším netypické téma a to Cirkus! Asi po deseti letech jsem se vydala na návštěvu barevného šapitó, který se po dlouhé době usídlilo v dostupné vzdálenosti od mého domova. Jedná se o Cirkus Bob Navarro King.
Vzpomínky na dětství v podobě téměř každého cirkusu, který tehdy projížděl Českem, mi nedali spát. A tak jsem zlanařila moji babičku, ta byla jediná ochotná se mnou jít :D a dnes večer jsme se vydaly na vystoupení.
Sice se moje názory od dětství se změnily, tehdy to pro mě všechno byla kouzla a úžasná podívaná, dnes je mi těch zvířat dost líto, ale co se týče artistů, ti byli úžasní. Nejvíc mě dostalo duo, kde muž balancoval vysokou tyč na čele bez držení rukou a jeho partnerka mezitím vyšplhala nahoru a tam prováděla všemožné gymnastické kreace. Chvílemi jsem si říkala, jak je možné, že mu nepraskne lebka. Žonglér už taky nevěděl s kolika kuželkami nebo kolečky by žongloval, gymnastky na vysuté hrazdě a něčem co připomínalo galaxii se zdáli gumové. A klaun Bimbo a jeho kazeťák byl prostě suprový.
Co se týče zvířat, slon Tambo vypadal, že si to náramně užívá, do publika si vybral plný koš mrkví a na závěr nám zamával šátkem. Přece jen sloni jsou dost hravá stvoření a dělat takové blbosti mezi lidmi, jim asi nevadí, naopak je to baví. A tančící pejsci taky neměli chybu. Ocásky kmitali zběsile z jedné strany na druhou, přeskakovali překážky, kruhy, dokonce i své druhy a vrchol všeho bylo, když naskákali na koně a klusem se na něm projeli. Jediné, co se mi na tom moc nelíbilo, že ta jízda na koni pro ně musí být dost záběr na kyčle, hlavně u těch větších psů, kteří na to bývají od přírody choulostivý. Když takhle mají jezdit 6x týdně, no nevím. Ale jinak bylo vidět, že se o ně jejich cvičitelka dobře stará, byli opravdu spokojení.
Z čeho jsem byla trochu nesvá byla drezůra somálským lvů. Zvířata rozhodně nádherná, dokonce ve zvěřinci měli jedno lvíče roztomilé, ale co by asi řekli jejich afričtí příbuzní. Lvi jsou sice určitým způsobem kočky a ty jsou od přírody hravé, ale přece jenom kočka je kočka a šelma je šelma. Zajímalo by mě, co se jim honí hlavou, když jim drezér přikazuje bičem, aby přeskakovali z židle na židli přes překážku, když by ve skutečnosti měli být v Africe a lovit gazely. Nevím jestli tohle je důstojní život pro taková zvířata, hlavně, když dnes resocializace do divočiny je ve většině případů úspěšná. Jen proto, aby se lidé trochu pobavili, mi nepřijde fér, jim takhle brát svobodu, byť se už třeba narodili v zajetí.
A co mi opravdu rvalo srdce byla drezůra koní, 4 bílý a 1 černý kůň běhali dost zmateně po manéži a snad až na toho černého, si to ani jeden neužíval. Přišli mi dost stresovaní, dokonce měli přes celou tlamu kožené náhubky. A když jsem některé z nich pak viděla ve zvěřinci, nevypadali zrovna nadšeně. Ale berte mě trochu s rezervou, jsem milovnice koní a už opravdu pár let, převážně od doby, co už nejsem dítě, nejsem fanouškem používání zvířat ke komerčním záměrům, aby sloužili jako atrakce. Ale ty koně opravdu nevypadali spokojeně.
No co bych ještě dodala, měli tam kozy, které skákali přes překážky a dokonce i jednu ovci. Vzhledem k tomu, že máme doma ovce, jsem si říkala, že ta cirkusová třeba nebude tak blbá, jak ty tři naše, když se dostala až do cirkusu, mýlila jsem se, kdyby nebylo její cvičitelky, která prostě postavila kruh, tam kam se ovce zrovna rozhodla jít, tak by byla ovečka opravdu k ničemu, ale měla super jméno. Říká vám něco ovečka Shaun? :D
Když to shrnu, návštěva cirkusu se mi líbila, artisté byli výborní a ty zvířecí kousky taky, i když jak už jsem zmínila výše, občas mi srdce plakalo. A zjistila jsem, že jedna věc je jít do cirkusu, když je vám 5 a jedna když je vám přes 20, v pěti je to pro vás kouzelný svět, ve 20 obdivujete zas jiné věci, už víte, co za vším je a o to je to úžasné, když si řeknete, jak neskutečné je, že to ti lidé všechno dokážou. Ale tak či tak, cirkus je pořád cirkus a prostě výborná podívaná. Pro malé i pro velké. Jsem moc ráda, že jsem se šla podívat.

Pohled na manéž

Tambo