Gwendolyn pomalu ale jistě začíná docházet, že zamilovat se v minulosti asi není ten nejlepší nápad. Na jedné straně se musí vyrovnat s tím, že si občas odskočí o nějaké to století zpátky, kde by měla působit za dámu dané epochy, což není vůbec snadné (zkuste se třeba naučit tanec menuet nebo jak mávat s vějířem a uvidíte), na druhou stranu se musí vypořádat se svými city ke svému společníkovi v cestování časem Gideonovi, který se začíná chovat čím dál podivněji. A aby toho nebylo málo hrabě Saint-Germain nezůstává stranou, na Gwendolyn neustále padá stín podezření ze zrady a aby to bylo ještě zajímavější, Gwendolyn získá nedobrovolně nového kamaráda a spojence v podobě otravného chrliče z kostela.
A právě o tom je druhý díl série Drahokamy, kde láska nezná čas. Kerstin Gier pokračuje ve vyprávění tohoto příběhu, kde dané století vůbec nehraje roli. Znovu tu potkáváme staré dobré i ty nesympatické známe, jako Leslie, nejlepší kamarádku Gwendolyn, pana učitele "veverku", nasupenou sestřenici Charlotte či celý tajný spolek cestovatelů času. A samozřejmě by to nešlo bez nějakých těch nových postav, které příběh osvěží. Gwendolyn v minulosti narazí na pár zajímavých lidí, kteří vnesou do jejího života zase o kousek chaosu více a z jedné z výprav si dovede kamaráda chrliče Xemeriuse.
Děj pluje dost nenáročně. Už v prvním díle to nebylo kdo ví jak akční či odhalující, ale Gwendolyn to zabíjela svými postřehy a i v druhém díle jimi nešetří. A když jí k tomu začne sekundovat Xemerius, tak je o zábavu postaráno. Někdy vážně není naškodu vidět věci či v tomto případě tvory, které ostatní nevidí. Nebýt Xemeriuse a Gweniných hlášek tak bych se možná tentokrát docela nudila. Stalo se tu opravdu jen málo zajímavých věcí posouvající děj kupředu. Přišlo mi to jako takový přechodový díl, jaké někdy prostřední díly bývají. Hodně se to točilo kolem toho jestli "mám se líbat s Gideonem? Nemám? Má mě rád, nemá?". Nakonec jsem měla pocit, že by mi bývalo stačilo si přečíst jen prolog a epilog a dověděla bych se víc. Zbytek mi tentokrát přišel dost jako pouhá omáčka, aby se teda ta jedna kniha něčím zaplácala. Takže ale opravdu hodně doufám, že ten třetí bude stát za to, když už jsem se dostala až sem a výsledná odhalení mě aspoň dostanou. Prosím, prosím!...
Suma sumárum, tenhle díl rozhodně nezatracuji, i přes to, že děj dost stagnoval, jsem si čtení stejně užila. Jak už jsem naznačila, Xemerius a Gwen jako dvojka proti Charlotte neměli chybu. Prolog a epilog byly úžasní a během příběhu se našlo i pár zajímavých posunů, takže čtení pořád stojí za to. Je to takové opravdu hodně nenáročné čtení pro tentokrát.
Já osobně se pořád těším na další závěrečný díl, jsem vážně zvědavá co z toho vyleze. Jen mám prostě pocit, že by se to celé možná dalo skrouhnout do dvou dílů o podstatně méně stránek. Ale tak nevadí. Na relax jak dělané. Zasmála jsem se a to mi tady stačí.
Je fakt, že to mohlo být napsané ve dvou dílech, ale to by pak nebylo ono podle mě. Zase, když to tak vezmeš, čím víc stránek Gwendolyn a Gideona a Xemeria, tím víc zábavy. :D :)
OdpovědětVymazatTřetí díl byl podle mě nejlepší. :) Jsem zvědavá, co mu řekneš. :)