Dlouhá země - Terry Pratchett, Stephen Baxter (Recenze)

Info: Dlouhá země / The Long Earth, 1 díl, Terry Pratchett, Stephen Baxter, 2013, Talpress, Překlad: Jan Kantůrek, Sci-fi, 384 str.

Jošua Valienté se na první pohled podobá každému jinému chlapci, ale to jen do doby než zjistí, že je přirození Vkročník. V Den Nazemvkročení, kdy byl objeven dětmi po celém světě přístroj podobný hračce z brambory ( protože tu bramboru skutečně potřebujete) byl Jošua jediný, komu nebylo špatně, když se najednou ocitl pryč ze svého pokoje, obklopen temným lesem a křikem zoufalých, ztracených dětí.
Tento přístroj tzv. Vkročec totiž umožňuje přístup na paralelní planety Země. Země netknuté člověkem a na každé jedné se vývoj vydal jiným směrem. Lidstvo má tak najednou neomezené, nové možnosti a prostory. A začne je využívat. Prostory jež nazvou Dlouhá země.

Jošua dostane nabídku vydat se na průzkumnou cestu napříč nekonečné, nebo aspoň na první pohled, nekonečné Dlouhé Zemi společně s Lobsangem, prvním strojem, který přesvědčil úřady, že je lidská bytost. Cesta, která zdánlivě nemá konečnou destinaci, ale za to je zde obrovská touha poznat, co je vlastně Dlouhá Země zač, co všechno obsahuje, co může nabídnout, čím může ohrozit. Jošua přijímá a tak začíná dlouhé putování za dobrodružstvím po neznámých světech a přitom je to pořád jen planeta Země.

Stephen Baxter a Terry Pratchett

V této knize (a zároveň sérii, protože se jedná o první díl trilogie)se rozhodli spojit svoje spisovatelské umy dva britští autoři a to Terry Pratchett, kterého známe díky jeho rozsáhlé sérii Úžasná zeměplocha, kde svět je placatý a podpírají ho čtyři sloni na zádech obrovské želvy a Stephen Baxter, který kraluje žánru sci-fi se svými sériemi Xeelee, Odysea času nebo kniha Loď času. Vznikl tak příběh, který má osobitý Pratchettovský humor a pohled na svět a k tomu je krásně vystavěn na popisech sci-fi myšlenek Stephena Baxtera. 
Není sice tak vtipný jak třeba zmiňovaná zeměplocha, ale Terry se tady prostě nezapře. Nedokážu posoudit, jak moc se zde dá poznat Stephen Baxter, protože tohoto autora neznám (ale zabývám se myšlenkou, že si od něj něco přečtu), ale předpokládám, že tam, kde mi to prostě nesedí ani v nejmenším na Pratchetta, se bude skrývat Baxter. Rozhodně se jim společně podařilo vytvořit styl, který rozhodně nenudí, i když zde zrovna moc akce není. 
Kdo má rád výpravy do neznáma a poznávání nových zvířat a končin, kdo se rád unáší na vlnách představ o tom co by kdy, bude nadšen. Kdo má radši bitvy a napínavé momenty, až to praská ve švech, by si možná měl vybrat nějakou jinou knihu. Děj plyne lehce, nenásilně, sem tam se tam nějaký ten napínavý moment samozřejmě zjeví, ale autorům očividně šlo více o to ukázat myšlení lidí, když se jim ukáže taková obrovská možnost. 

Originál The Long Earth

Vyprávění je v třetí osobě, ale střídá se nám tu několik dějových linek a různé postavy. Hlavní dějová linka je samozřejmě ta s Jošuou a Lobsangem, kteří se učí žít spolu na jedné palubě, kde se Lobsang snaží o to být skutečně lidský, a kde Jošua, asociální můž, který vyrostl mezi potrhlými jeptiškami, které poslouchají rock a jezdí na harleyích, se pokouší najít pravdu sám o sobě. Dále tu máme taky část, která nám ukazuje skupinu lidí, kteří se rozhodli založit novou kolonií o 100 000 paralelních planet Země dál od té naší. Také jsou tu příběhy ostatních lidí, kteří postupně přicházeli na kloub tomuto "Vkročování". Celé to občas působí jako puzzle, které nakonec dává výsledný obraz na Dlouhou Zemi a jak k tomu všemu došlo a jak to teď funguje. Samozřejmě jde zde všudypřítomná otázka "A co dále skrývá?". Tento otázník tam neustále visí ve vzduchu a právě to dodává často knize na napínavosti.
Kniha mě velice bavila, tak nějak se mi povedlo se ztotožnit se spoustou myšlenek hlavního hrdiny. Takže to bylo další velké plus. Lobsang byl velice srandovní. A prostě spojení jeho a Jošui fungovalo na jedničku. A celý ten nápad o paralelních světech, nebo lépe řečeno, paralelních Zemích, je úžasný a originální. Na téma paralelních světů bylo sepsáno spoustu knih. Ale způsob, jakým je uchopen tento příběh, se vážně povedl. Je tu spousta zajímavých myšlenek a představ, jak by se lidstvo chovalo za takových okolností.
Těmto dvě spisovatelům se prostě povedlo napsat knihu, která pobaví a zároveň vás prostě donutí se zamyslet nad lidských chováním a možná vás i přiměje si položit otázku "co bych dělal já?", odpověď může být opravdu zajímavá.
Rozhodně doporučuji všem dobrodružným a zvídavým duším. A upozorňuji fanoušky zeměplochy, že rozhodně nemůžou čekat nic, co by se táhlo jejím směrem. Pokud jste někdo četli od Pratchetta knihu Národ, tak spíš k ní bych Dlouhou zemi přirovnala, co se týče stylu. A možná i těm, kdo mají třeba rádi Stopařova průvodce po galaxii od Douglase Adamse, abych se stočila i trochu směrem toho Sci-fi, a neopomínala Stephena Baxtera. Kniha vhodná jak pro děti tak pro dospělé. Nemůžu se dočkat pokračování.