Příšery templetonské - Lauren Groffová (Recenze)

Info: Příšery templetonské / The monsters of Templeton, Lauren Groffová, 2009, Host, 488 str., Žánr: Román

Willie Uptonová studuje archeologie v San Franciscu. Po jednom ne zrovna malém úletu je nucena okolnostmi vrátit se do svého rodného města Templetonu do domu své matky, bývalé hippie. V den jejího návratu je z místního jezera vytažena obrovská mrtvá příšera, o které se tradovalo, že brázdí hloubiny této vody. A společně s ní vyplouvá na hladinu i spousta dalšího. Willie je rozhodnuta najít svého biologického otce a tak se vydává po stopách rodinného rodokmenu, slavné rodiny Templů, ke které sama patří a vrací se do minulosti, která nakonec odhaluje mnohem víc, než by si možná její účastníci kdy přáli.
Americká spisovatelka Lauren Groff napsala román, který je na jednu stranu oddechový ale na druhou stranu tak napínavý, až to praská. Ne pro nic za nic je na zadní straně obálky velká chvála od samotného Stephena Kinga.

Vytvořila příběh, který přirozeně klouže z přítomnosti do minulosti, podle toho jak Willie zrovna pátrá či nepátrá a řeší si vlastní život. Tím se nám tady tvoří dvě roviny - přítomnost, která je zamotaná, ironická, ztřeštěná, vtipná a oddechová a potom minulost, která je ještě více zamotaná, ale naopak vážná a tajemná. Lauren nám taky postupně přidává popsaný rodokmen této rozvětvené rodině, jak ji postupně Willie dává dohromady a zároveň také různé kresby a fotografie jejích členů. Tím pádem máme ucelený pohled na věc. A ten rodokmen se opravdu hodí, protože těch rodinných členů je tolik, že já osobně jsem se v tom ke konci už naprosto ztrácela. Pamatovat si kdo byl čí potomek bylo už skoro nemožné.
Celý příběh je vyprávěn především samotnou Willie, hezky v ich-formě a dále se tu střídají v kapitolách Rychlý chlapy (běžecká skupinka v Templetonu, která je pro Willie moc důležitá) a poté různorodá skupinka Williiných předků, všichni také v ich-formě. To dodává příběhu lepší pohled na to zamotané klubko Templových. A můžu vám říct, že nakonec ten výsledný, hotový rodokmen stojí za to.

Kniha mě vtáhla od první stránky a nepustila do poslední tečky. Nasmála jsem se na ní, Willie je někdy sama chodící ironie, také jsem u ní div neplakala chvílemi. A zároveň jsem si u ní báječně oddychla od náročnějšího čtení a rozhodně se nenudila. Je to lehký, oddechový román s dostatečnou dávkou tajemna a napětí, tak aby nám to nepřetížilo čtenářské obvody. Autorce se podařilo neuvěřitelným způsobem skloubit různé časové roviny, spoustu originálních postav a jejich příběhy. Někdy mi to připomínalo skládačku puzzle. Až nakonec zapadl poslední kousek a vše dávala smysl.
Rozhodně stojí za přečtení, pokud zrovna hledáte něco poklidného, ke kávičce odpoledne, ale nemáte náladu na nic náročného nebo zaláskovaného, mohla by tohle být správná volba.