Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel - Jonas Jonasson (Recenze)

Info: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel/Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvan, Jonas Jonasson, Panteon, 2012, Humoristický román, 400 str.

Když se Alan Karlsson rozhodne opustit domov důchodců na své 100.narozeniny, vůbec netuší, jakou lavinu příhod tím odstartuje. Náhodou se dostane ke kufru plném peněz, který nepatří zrovna legální organizaci a tak velmi brzo ho nejen pronásledují dotyční padouši, ale také místní policie. Jenže vše se vyvine naprosto jinak, než jak by to na první pohled mohlo vypadat
A aby toho nebylo málo, je tu ještě druhá dějová linka, která nám vypráví Alanův uplynulý stoletý život, ten snad už pozoruhodnější být nemůže. Z obyčejného chudého dítka se z Alana stává odborník na výbušniny a záhy ho tato znalost přivede na cestu téměř po celém světě, kde se potká s tolika významnými politiky světových dějin, že nestačíte kroutit hlavou. A to vše úplnou náhodou.

Příběh napsaný zajímavou, vtipnou formou nám přináší švédský spisovatel a novinář Jonas Jonasson. Od prvního vydání byla kniha velkým úspěchem, získala si místečko u spousty čtenářů. A já teď už chápu, proč je kolem knihy takový humbuk. Plným právem si ho zaslouží. Hltala jsem jednu stránkou za druhou, nahlas se smála a nestačila žasnout koho všeho to Alan potkal a jak se ze všeho dostal. Styl psaní je tak nenáročný a přitom tak humorný, ironický, satirický, nadsázkový i absurdní zároveň, že nemáte šanci se začít nudit. Ať už čtete dějovou linku současnosti nebo minulosti, obě jsou napsané tak poutavě a zábavně, že prostě čtete a čtete a najednou uplyne několik hodin a vy si vzpomenete, že jste celý den nic nejedli a že si o vás už možná rodina myslí, že jste se naprosto pomátli, potom co každé 2 minuty slyší váš záchvat smíchu.
Autor se také vyřádil na historii minulého století. Je to taková nenásilná exkurze do světových dějin. Padají tu jména jako Churchill, Stalin, Truman, Mao Ce-Tung a spousta dalších. Hlavní hrdina mění válečné a politické strany jak ponožky a přitom ve skutečnosti nepatří ani k jedné. A to vše tak zábavnou formou, že kdyby takhle byly odvyprávěni hodiny dějepisu ve škole, rozhodně bych dávala tehdy větší pozor.
Někteří Alana přirovnávají k Forestu Gumpovi, jiní v něm nacházejí cimrmanovské rysy. Mně zas připadalo, že takovou to postavu by levou zadní napsal Terry Pratchett. Ale tak či tak si myslím, že Alan je prostě svůj. Je to úžasná postava, která má tak zajímavé myšlenkové pochody a názory, že kdyby byl každý jako Alan, už dávno nejsou žádné válečné konflikty a v klidu si někde všichni dáváme jako jedna velká rodina pořádného panáka.
Kniha i autor si zaslouží všechnu slávu a zájem, který se jim dostává. Pro mě jedna z nejlepších knih za posledních pár let a že já čtu opravdu hodně. Určitě se k ní ještě někdy vrátím. Tohle je tip knihy, který nikdy neomrzí.