V jedné osobě - John Irving (Recenze)

Info: V jedné osobě/In One Person, John Irving, 2013, Odeon, Žánr: Světová literatura - Román, str.496

William Abbott, postarší spisovatel, se ohlíží za svým dosavadním životem, který započal v městečku First Sister, kde poznal svoje první lásky a následně dospělé vztahy v rakouské Vídni a odtud zpátky do Ameriky do New Yorku nebo třeba San Francisca. Ale už jako mladý kluk zjistil, že jeho vztahy budou jiné. William totiž přichází na to, že je bisexuál, přitahují ho jak postarší ženy, tak mladí kluci na jeho škole, nějaké to experimentování z transsexuály se tu taky najde. A o tom všem nám Billy, jak mu přátelé říkají, vypráví velice osobně a emotivně a odhaluje těžkosti i krásy, když člověk miluje jinak a zatvrzelý lidé to nejsou sto pochopit.
John Irving, známý svými předešlými knihami jako Pravidla moštárny, Svět podle Garpa nebo Modlitba za Owena Meanyho, přichází s neobvyklým příběhem s netradičním tématem a to všechno s takovou přirozeností, že vás to prostě zlomí a budete postavy milovat. Budete se s nimi smát i plakat. Přijmete je za své přátelé a bude vám jedno jestli jsou homo nebo hetero nebo třeba bi. Autorovi se totiž povedlo napsat tak plnohodnotný pohled na bisexuálního člověka od prvních náznaků až po plné uvědomění, ukáže vám ho tak dopodrobna, že pokud nejste dvakrát tolerantní, uvidíte, že jsou to prostě lidi jako my, kteří trpí a milují stejnou silou. A pokud jste tolerantní jak já, tak budete kroutit hlavou nad vší tou nenávisti a nebude chápat, kde se to v nich bere. A ještě víc budete Billovi a jeho přátelům fandit.

Je tu plejáda různých postav a velice originálních postav. Kromě Williama, je tu téměř celá jeho rodina, dědeček, který se rád převléká do ženských šatů, mírně labilní matka, nevlastní otec a milovník divadla Richard, bujná teta Muriel, mírně opilecký strýc Bob. A mimo rodinu je tu spousta učitelů, někteří jsou tolerantní, někteří toto slovo nemají ani ve slovníku. Je tu taky Williamova nejlepší kamarádka Elaine, která to s tou láskou v životě taky jednoduché mít nebude. Nebo třeba postarší knihovnice slečna Frostová, první velká Williamova láska a pak ta druhá, zápasník ze školy Jacques Kittredge. Zkrátka a jednoduše nebude se nudit.

Kniha je navíc psaná v ich-formě. Samotný William se na nás obrací se svým vyprávěním, svoje vzpomínky a pocity nám ukazuje z první řady. Častokrát je doplňuje velice ironickými hláškami, které mě neustále rozesmávali. Styl vyprávění je přímý a osobní. Jakmile se jednou začtete, je těžké knihu odložit. Navíc se celá točí hodně kolem literatury. Takže pro nás knihomily jak dělaná. Mnohokrát tam zazní William Shakespeare nebo třeba Paní Bovaryová. Objevuje se tu dramatický klub, takže o různé zmínky o divadelních hrách tu také není nouze. Je to takový zajímavý umělecký svět. Spousta knih, spousta divadla, spousta spisovatelů a básníků, kteří inspirují každý svým dílem jak Williama tak nás samotné.
Irvingovi se povedlo napsat úžasný příběh o životě těch kdo před sexuál nemají hetero. Tím, že použil Williama, aby on sám nám vše vyprávěl, dosáhl toho, že vás to vtáhlo do jeho kůže a najednou jste zjistili, jak je opravdu odporné, když je vůči vám někdo homofóbní, nebo naopak, že na tom homosexuálním vztahu není nic špatného. Přece nám všem jde o to samé, milovat a být milován. Už jedno jedno jak a jakým pohlavím. Autor napsal příběh, který žádá jen jedno - toleranci. Neposuzuj druhého, dokud ho skutečně nepoznáš. Nic víc, nic miň.
Přiznám se, že psát recenzi na tuto knihu pro mě bylo těžké. Byl to totiž pro mě tak úžasný a silný zážitek, že se mi jen těžko nějak příběh popisuje a posuzuje. Protože slovy prostě nedokážu obsáhnout vše, co ve mě probudil a zanechal. Je to opravdu pozoruhodný příběh. Myslím, že nejlepší bude, když si ho prostě přečtete sami a uvidíte, co s vámi udělá. Já už opravdu dlouho nečetla tak brilantně napsaný román. A jestli Irving takhle výtečně píše všechny svoje knihy, no hochu, my spolu strávíme asi ještě hodně večerů.