Pán věže - Anthony Ryan (Recenze)

Info: Pán věže, Stín Krkavce #02, Anthony Ryan, Host, 2015, Fantasy, 672 str.

Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejzdráhavější ruka nakonec pozvednout meč.
Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet.
Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo. Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou by nejradši pohřbil.

Pán věže, očekávané pokračování Písně krve, která dostala mnohé z nás. Povedlo se autorovi zachovat úroveň prvního dílu nebo ji třeba i překonat? Bylo to zase tak epické a úžasné fantasy?
Al Sorna, princezna Lyrna, Lord Vernier, známe postavy z prvního dílu se vrací v pokračování této rytířské fantasy. Zároveň se zde objevují nové postavy a nové příběhy, které skvěle navazují na to, co již známe a výborně to doplňují a osvěžují. Přinášejí další záhady, tajemné síly, příběhy, které sahají do daleké minulosti a ovládají přítomnost a samozřejmě můžou ohrozit budoucnost.
Naši hrdinové se vydávají do další bitvy, až už té k záchraně království nebo ty osobní bitvy, které si musejí vybojovat s vlastním myslí a svědomím. Ať tak či onak, bitvy jsou to opět epické, napínavé.
Kniha dlouhá, spousta stran, ale užila jsem si ji každičkou. Směr jakým se příběh ubral, osudy hrdinů, kam se tady posunuly, opravdu jsem mě to moc bavilo a když jsem se hezky začetla, tak jsem knihu nemohla dát z ruky.
Nová hlavní postava Reva, o které se již zmiňuje anotace, měla zajímavý vývoj v příběhu, ze začátku jsem moc nevěděla, co si o ní myslet a proč vůbec musí v příběhu být, ale nakonec jsem si Revu moc oblíbila a fandila jí a jak se postupně více začleňovala do děje, získala víc a více důležitosti v příběhu, bez ní by to opravdu nebylo ono.
Také mě potěšilo, že princezna Lyrna dostala mnohem více prostoru a utužila svoji důležitost v příběhu. Její dějová linka byla jedna z mých nejoblíbenějších a byla velice napínavá a měla tak velké množství zvratů a každičký se tam hodil a zvyšoval napětí a akci na hodně vysokou úroveň.
Autor střídal postavy po kapitolách a postupně nás provázel pokračováním a samozřejmě zde bylo i mezidobí se Lordem Vernierem, kronikářem, který se už objevoval i v prvním díle, když zachycoval život Vélina Al Sorny. A život Vélinovi zde zase připravil jednu velkou bitvu, kterou musí vyhrát, i když už dávno doby generalů chtěl nechat za sebou.
A když náhodou kapitola skončila napínavě a že to tak bylo často a další pokračovala někde jinde, tak jsem si celou dobu hryzala nehty, něž jsem se zase vrátila k dané postavě, ale v mezičase jsem se zase posunula někam s další postavou a i to bylo naprosto skvělé. Bylo to vážně náročné, napínavé čtení :D
Jsem vážně zvědavá, jaké bude pokračování. V této sáze je spousta prostoru a možností a jsem ráda, že zatím se to autorovi opravdu daří. Vytvořil zajímavý svět s rytíři, mnichy, královnami, kmeny, tajemnými silami, kde se všichni snaží přežít tam, kde spousta z nich pro intriky a boje o moc nemusí chodit daleko. Pána věže doporučuji, stejně jako jsem doporučovala první díl Píseň krve. Kde mám pokračování?

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství Host

Knihu si můžete koupit zde.