Jantarové oči - Vilma Kadlečková (Recenze)

Info: Jantarové oči, Mycelium #1, Vilma Kadlečková, 2013, Argo, Sci-fi, 324 str.

Mimozemšťané už nejsou pro lidstvo jen abstraktní pojem. Země navázala styky s planetou Össe a začala využívat jejich myceliální technologii. Jenomže Lucas Hildebrandt, který sloužil jako velvyslanec na planetě Össe, si začíná všímat, jak Země získává závislost na Össe a všem, co nabízí. A může to být hodně nebezpečné.
Össe má svoje náboženství, kult vesmírných lodí, provádí krvavé lidské oběti a objevují se jejich rituální drogy. Lucas tak začne hledat sílu, která by vyvážila Össe a Země se tak zbavila své závislosti. Cena, kterou za její odhalení ale bude muset zaplatit, bude možná nakonec příliš veliká.
Jantarové oči patří do české sci-fi série Mycelium, o které se tvrdí, že ji buď budete milovat a nebo vám vůbec nesedne. Vilma Kadlečková vytvořila určitě zajímavý svět, kde se v budoucnosti lidstvo "kámoší" s mimozemšťany a kde se dají sehnat opravdu podivné drogy. A já se pořád nemůžu rozhodnout do kterého tábora patřím, protože mě na jednu stranu příběh opravdu zaujal, ale způsob psaní trochu zklamal. No pořád chci číst dál. To budou asi ty drogy.

Hlavní hrdina Lucas Hildebrandt to opravdu neměl lehké, jeho otec byl víceméně psychopat, který ho nutil do otřesných věcí. A právě tyto zážitky a spousta psychologie ovládá tuto knihu. Kdybych věděla od začátku, co mě čeká, asi bych byla z knihy mnohem více nadšená. Anotace je dost zavádějící, pak tím pádem může nastat zklamání.
Lucas je ale zajímavá postava a vše co prožíval, mě fascinovalo. Stejně tak ostatní postavy jako třeba Pinkertina (já teda růžovou fakt nemusím, ale tohle jméno miluji) nebo Fiona mě zaujaly. Měli jsme možnost příběh vidět i z jejich strany.
Svět, kde mimozemská rasa Össe sice přináší úžasnou technologii, ale jejich náboženství mu dává zabrat, se mi moc líbil. I přes to, že bylo někdy těžké se ve všem vyznat. Občas jsem se ve všech těch pravidlech budoucího světa trochu ztrácela. Ale myslím, že autorka připravila dějiště, ze kterého se dá hodně vytěžit.
Jenomže to pak hodně strhla do psychologie, do rozebírání reakcí člověka v různých situací. Ano, většinou šlo o to, jak zareagujete s mimozemšťanem ve vaší hlavě, ale přece jen tam toho bylo až příliš. Postrádala jsem tam takové to technické sci-fi, chtěla jsem více vědět o technologii, i když nejsem žádný vědecký nebo technický znalec ani obdivovatel, tak já to tak nějak čekala a těšila se, ale moc jsem se nedočkala. Tento budoucí svět má spíš změnu v tom náboženství.

A co mi teda ale vyloženě lezlo na nervy, bylo, jak autorka používala několik postav a vlastně se pořád opakovalo to stejné, protože každou tu postavu postavila z jejího pohledu před nějakou skutečnost, která se odehrála, ale my jsme vlastně už věděli, co se stalo od jiné postavy, od té, která měla to štěstí být ve vyprávění dříve. Takže když tam nakráčela nějaká už třeba třetí postava a pořád řešila to stejné s věčným dumáním, co se asi stalo, že by to bylo takhle nebo onak, měla jsem sto chutí knihu odhodit hodně daleko. Já už dávno věděla, co se tam stalo a tohle podle mě zbytečné dumání další postavy už prostě bylo nad moje nervy.
Jenomže já jsem tak otřesně zvědavý člověk, že když mě kniha nezklame úplně, tak rozhodně jí chci dát šanci, pokud má pokračování. A to Jantarové oči mají. A já prostě chci vědět, jak to bude pokračovat. Přece jen jsem se ve výsledku u knihy bavila. Jinak bych ji nepřelouskala celou. Světě div se, když tak čtu ten předešlý odstavec, divím se, že jsem u knihy nepřeskakovala. Ale já poctivě přečetla každou stránku, každé písmenko. Takže něco na té knize asi vážně bude. Takže já rozhodně míním pokračovat, už mám doma druhý díl a vlastně se na něj i těším.
Co byste si z toho měli teda pobrat vy, potencionální čtenáři? Kniha je zajímavá, má skvělý námět, ze kterého se dá hodně vytřískat. A vidíte, že i přes to, jak mně občas lezla na nervy, jsem ji poctivě dočetla a chci pokračovat. To asi svědčí o tom, že i když jsem nakonec narazila na úplně jiný příběh než ten očekávaný, autorka přece jen, i přes to opakování, umí používat slova tak, aby vás zachytila do svého příběhu a nepustila. Ona popisovat to chování lidí vážně umí.
Takže pokud nečekáte sci-fi ve smyslu rozpitvané technologie a cestování křížem krážem vesmírem a nevadí vám rozpitvávání myslí, tak by vám Jantarové oči mohly sednout. A pokud opravdu máte rádi příběh z několika úhlů pohledu, vím, že jsou lidé, kterým nevadí, že se na hodně stránek a kapitol vlastně nepohnete z místa, tak jděte do toho.
Já sice ještě pořád nevím, co je to TO, co mě u série drží, ale doufám, že při dalších dílech na to najdu odpověď. Prozatím na to koukám průměrovýma očima, ale to se možná změní. Uvidíme příště.