Zločin I - David Hewson (Recenze)

Info: Zločin I/The Killing, David Hewson, Jota, 2014, Detektivka, 712 str.

Kodaňská komisařka Sarah Lundová se těší na svůj poslední den u policie, velmi brzo má totiž odletět do Švédska začít tam nový život. Když ale v Letničním lese najdou zavražděnou mladou dívku, Nannu Birkenovou Larsenou, všechno se mění.
Dívka byla brutálně znásilněná a zavražděná. A Lundová jí nemůže dostat z hlavy. A tak začne honba za vrahem. Síť, která je pevně zamotaná, půjde ale jen těžko rozmotat.
Nannina rodina se jen těžko vzapamatovává ze ztráty milované dcery. Místní politik Troels Hartman má jen pár dnů do voleb a je zavlečen do vyšetřování. Meyer, komisař pomáhající Lundové, se svou povahou se zase jen těžko vyrovnává s věčně pozorujícím pohledem jeho nové parťačky.
Tihle všichni tvoří toto kodaňské scenário, kde vrahem může být kdokoliv.

Anglický spisovatel, David Hewson, si ukousl opravdu velké soustu, když se rozhodl přepsat slavný dánský krimi-seriál do knižní podoby. Vytvořil tak z první série román o sedmi stech stranách. Tak se objevuje věčná otázka. Dokázal to přivést k úspěchu? Je možné, aby tak dlouhý příběh fungoval? A nezačal nudit?
Když jsem prvně zjistila, jak je kniha dlouhá, zděsila jsem se. Tyto detektivky sice dokážou fungovat často třeba i na pěti set stranách, ale sedm set? Pustila jsem se ale přeci jen dočtení. Neovlivněná seriálem a s velkým odhodláním dát knize šanci. A tak začala moje pouť kodaňskými ulicemi v doprovodu Sarah Lundové.
Komisařka na vysoké úrovni, žena, která se ale rozhodla odstěhovat a začít od nuly v jiné zemi. Společně se svým synem a novým přítelem. Ale případ zavražděné dívky ji prostě nedává spát. Z Lundové se vyklubal přesně ten typ vyšetřovatele, který mám ráda. Jde si prostě slepě za svým, nic neponechá náhodě a dává na svoji intuici. Občas sice jedná dost zbrkle a na osobním poli jí to zrovna neklape, ale komisařka je brilantní.
Brzo jsem poznala jejího nového kolegu, Meyera. Typický polda, který dá na velká hlučná slova, kouří, krmí se brambůrky a v minulosti pár věcí zpackal. Dostal ale poslední šanci a po boku Lundové to rozhodně nemá lehké. Ale jako dvojka pro čtenáře fungují na jedničku. Společně tak do často pochmurného prostředí přinesli trochu smíchu.
Co mi celou dobu lámalo srdce, byla Nannina rodina. Pernille a Theis. Oba mající svoji minulosti, ale dnes už žijí jen pro přítomnost a ta je násilně rozervaná, když přijdou o Nannu. Sledovat jak tím vším procházejí a zoufale chtějí, aby to nebyla pravda. Nebo aby aspoň vrah byl skutečně objeven...Tu rodinu jsem si vážně zamilovala a trpěla jsem s nimi.
A jako poslední tady máme politiku. Troelse Hartmana, který usiluje o místo kodaňského primátora. Pár dní před volbami. A najednou je zapleten do případu vraždy. Když jsem na začátku zjistila, že zde budou politici, moc mě to nepotěšilo. Myslela jsem si, že mě budou nudit nebo i hodně štvát. Ale světe div se, já si Hartmana oblíbila. A bylo docela zajímavé nahlédnout do zákulisí volební kampaně.
A jak je možné, že to úplně všechno fungovalo? Naši protagonisté jsou lidé, jako každý jiný. Ukázaní se svou minulostí, přítomností i iluzemi do budoucnosti. Ale autor se v nich přehnaně nepitvá. Dokázal docela lehce vystihnout jejich povahu v gestech, slovech, situacích. A jelikož se určitým způsobem byli všichni propojeni, přidávalo to příběhu na napětí.
Děj je totiž neustále kouskovaný do kratších úseků, které na sebe navazují, i když neustále střídají prostředí a postavy. Vše je psáno krátkými větami. Někdy jen jediným slovem a to často mrazí. Autor střídá minulý čas a přítomný, podle toho jak se to zrovna hodí. A když najednou přeskočí do toho přítomného, je to jak kdyby vám chytili mysl a hodili jí přímo do akce. Najednou jste sto procentně tam. Nečtete jen něco, co se událo. Naopak prožíváte něco, co se zrovna děje. Hewson opravdu ví, jak se časy zacházet, aby navodil správnou atmosféru.
A tak proto je tento tlustý román napínavý od začátku do konce. Opravdu, nelžu! Já jsem se nenudila ani vteřinu, nebyla jediná stránka, kde by mě to nezajímalo. Hewson si pohrával s napětím, akcí i city, jak se mu zlíbilo. A s mojí myslí taky. Když už to vypadá, že je vrah nalezen, najednou je vše jinak. A i když to může vypadat, že je tady spousta vyšetřování, jedna osoba vedle druhé, všechno se musí stát, aby nakonec došli až na konci a odhalili pravdu.
Konec mě opravdu překvapil a rotoval mi v hlavě ještě pár hodin po dočtení. Už tak jsem se od čtení nemohla odtrhnout, příběh mě nepustil ani potom. Celou tu dobu jsem měla pocit, jak kdybych tam skutečně byla a všechno to prožívala. V momentech napětí jsem nedýchala, u vyšetřování jsem skutečně přemýšlela, držela smutek s pozůstalými. Jak kdybych byla nějaká další postava, která jen nebyla v knize nikdy zmíněná.
Tahle kniha se rozhodně zařadila mezi moje nejoblíbenější knihy. Neskutečně jsem si ji užila. A rozhodně doporučuji všem, kteří máte rádi pořádné vyšetřování, ale i přítomnou lidskost. Pokud jsou třeba severské krimi na vás moc ohledně té psychologie postav, ale stejně rádi postavy poznáváte, tohle by mohlo mít tu správnou hodnotu. Je to výborná detektivka, která vás zamrazí, vtáhne a nepustí, dokud nedočtete poslední slovo.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji www.knihcentrum.cz

Knihu si můžete zakoupit zde.