Nové povídky - Zdeněk Svěrák (Recenze)

Info: Nové povídky, Zdeněk Svěrák, Fragment, 2011, Česká literatura - Povídky

„Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo předtím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám chutnalo." - Zdeněk Svěrák.

Lépe by se autorova práce nedala popsat, než jeho vlastními slovy. Nové povídky jsou druhé pokračování souboru povídek z pera tohoto českého autora, kterého snad známe úplně všichni, Zdeňka Svěráka. Povídky, které jsou Čechy jak poleno. Vše obaleno do krásných slov a slovních obratů typických pro tohoto spisovatele. Jednoduché, ale naprosto výstižné. Dech beroucí, někdy srdce rvoucí a velice často kouzlící úsměv na tváři čtenáře.

I Nové povídky se prostě povedly. A troufám si říct, že mnohem víc než první soubor nesoucí ten nejjednodušší název - Povídky. České prostředí, česká nátura, ale tak, že nebudete mít chuť nadávat, ale naopak se usmívat, bavit, odpočívat.
Tyto povídky mají jeden krásný společný rys. Příběhy jsou opět jednoduché a příjemné na čtení, ale v jednom momentě se tam v každé z nich něco otočí, zvrtne, naprosto překvapí. V pár povídkách jsem si odnesla i pár regulérních šoků. A to právě přidává těmto literárních počinům na šťávě.

A opět se můžete těšit na ilustrace Jaroslava Weigela.

Najdeme tu všechno možné. Hádku důchodců v supermarketu, Betlémské světlo, "burana" při návštěvě sanatoria pro duševně choré, taxikáře, který mluví zásadně spisovně, dokonce se podíváme do lázní, i se projedeme vlakem. Na první pohled jednoduché zápletky, které pan Svěrák učinil výjimečnými. Někdy to na mě působí jak kouzlo. Proto je mám tak ráda.
Nikdy nemůžete vědět, co čekat a než se dočkáte, stejně je dost těžké se začít nudit. Prakticky nemožné. Protože i "omáčka" je nedílnou součástí a je tak krásně napsaná, že si není nač stěžovat.
Bude nejlepší, když si knihu vezmete, posadíte se někde venku pod strom a necháte se vtáhnout do světa slov Zdeňka Svěráka. A i tomu největšímu nepatriotovi se snad ty české povídkové ulice začnou líbit.
Já na českou literaturu s typickém českým prostředím vážně nejsem, ale od pana Svěráka si nenechám nic ujít. A Nové povídky mě tak neskutečně překvapily a nadchly, že mi nezbývá než ji doporučovat všem na okolo.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Knihy si můžete koupit zde.