Když vypukne velké morová epidemie, mladá dívka Silje přijde o celou svoji rodinu, a je tak nucená žebrat na ulici. Během jedné jediné noci se ale její osud žebračky změní po setkání s podivným cizincem. Aniž by Silje měla tušení, její život už nikdy nebude jako dřív a tajemství, strach ale i láska se stanou její součástí.
Dívka se tak dostane do blízkosti strašidelných hor, kde, se traduje, žijí "Prokletí". Kdo je tedy ten podivný cizinec, který připomíná na první pohled zvíře? A co je to za pocity, které v Silje probouzí? Jaká je pravda o jeho původu a kam Silje vlastně zavede? A hlavně, co jsou prokletí zač a existují vůbec?
Morová rána je první díl světově proslulé série Sága prokletých, odehrávající se v Norsku v 16. století. Jeho autorka, Margit Sandemo, ho vydala už dost dávno, přesně v roce 1982. Takže fakt, že je kniha dále vydávaná a hlavně hojně čtená novými generaci, by mohl svědčit o velké kvalitě. Je tomu skutečně tak?
Silje je mladá, 16-letá dívka, už není dítě, ale taky ještě není žena. Najednou zůstává sama v nehostinném světě postihnutém morem, kde nikdo nevěří nikomu, nikdo se nechce nakazit. Nehledě na to, že Norsko je obsypané sněhem a Silje tudíž hrozí umrznutí tak vyhladovění. Povede se jí naučit bránit, ale co dělat, když se jí do života dostanou dvě malé děti, které najde osiřelé a co potom, když jí cestu zastoupí cizinec, který na první pohled nevypadá vůbec přívětivě. Silje nakonec v jeho rukách najde pomoc a získává nový domov na statku.
Právě tam poznává nové přátelé, novou rodinu. A začíná poznávat sama sebe a uvědomovat si svoje dospívání. Na jednu stranu jsem čekala, že Silje bude rebelka, holka, která se nedá, nic jí nerozhodí, nebude stydlivá. Prostě taková, jaké hlavní hrdinky, které se o sebe musí sami postarat, bývají. Silje je určitě silná a odhodlaná dívka, ale výchova je výchova. A to se mi tady moc líbilo. Silje byla slušně vychovaná dívka, tak jak se na děvče žijící v 16.století patří. A taky podle toho patřičně reagovala na různé situaci, hlavně ty, kde se dá červenat. Rozhodně žádná feministka. Nehledě na to, že je jí teprve šestnáct a když dojde na intimní situaci, tak ona nemá přístup k internetu nebo kamarády, se kterými by si takové věci řekla. Ty její reakce byli roztomilé. Ze začátku mi to trošku vadilo, že se to hodně koncentrovalo na to, jak Silje reaguje na cizince, jak zjišťuje, že k němu něco cítí, něco v ní probouzí. Já tyhle romantické až zaláskované věci nemám ráda, nebaví mě to, ale tady to zapadalo a já nakonec pochopila, že těch pár pubertálních scén k tomu patří. Kdyby to tam nebylo, příběh i samotný růst Silje by to o dost připravilo. Takhle dávalo všechno smysl.
A že by se při této knize dalo vážně někdy nudit? V mém případě rozhodně ne. Ani omylem! Kniha mě neskutečně překvapila. Děj mě kompletně vtáhl do sebe. Nemohla jsem knihu skoro odložit. To pořád bylo " A tak ještě kousek! Dočtu ještě kapitolu! Jeden řádek!" a najednou byly tři ráno a já k tomu naprosto hladová. Navíc jak už jsem podotýkala, co se týče Silje, tady se postavy skutečně stoprocentně chovali jako lidé v 16. století. Občas se v takovýchto knihách stane, že tam autoři, možná nevědomky, přitáhnou dnešní myšlení či chování, tady ne. Aspoň já nic nezaregistrovala. Byl to vážně úžasný výlet do 16. století v studeném Norsku. Nemám co vytknout. Všechno sedělo na jedničku. Děj, styl psaní, postavy, prostředí.
Teď opravdu chápu, proč má série takový úspěch. Morová rána je napínavá, mrazivá, tajemná ale i láskyplná a humorná. A to nejlepší je, že má další pokračování, kterého já se nemůžu dočkat.
Morovou ránu jsem četla a i když to není zrovna literární skvost, opravdu se mi líbila, takové odlehčené čtení. :)
OdpovědětVymazatJsem s tebou za jedno, všechny díly jsem četla jedním dechem, a tak jak mi dlouho trvá přečíst knihu, tohle jsem měla za několik hodin, na mě výkon
OdpovědětVymazatPěkná recenze, láká mě to Norsko a 16. století :-)
OdpovědětVymazat