Hon - Andrew Fukuda (Recenze)

Info: Hon/The Hunt, Andrew Fukuda, The Hunt #1, Fragment, 2014, Fantasy, Dystopie, 304 str.

Dovedete si představit svět, kde lidmi jsou označováni krvelační upíři, kteří jsou vládnoucí rasa a naopak my lidé za zvířata nebo-li glupany, kteří už pomalu vyhynuli? Přesně v takovém světě žije Gen. Jako jednomu z mála z jeho druhu se prozatím daří přežívat v přestrojení za upíra mezi "lidmi". Základní pravidla jsou: Nepotit se, nesmát se, neupozorňovat na sebe. Stačí jedno zaváhání a byl by okamžitě rozsápán.
Vše nabere nečekaný spád, když je uspořádán hon. Hon na glupany. A Gen je vybrán jako jeden z upířích lovců. Jeho vlastní boj o přežití se tak stává ještě těžší a když potká jednu dívku, která v něm vzbudí city, které si celé roky odmítal připustit, jeho touha po přežití je ještě větší. A tak se bude muset zúčastnit honu a pokusit se nestát se sám kořistí. Za každou cenu.

Hon je první díl dystopické trilogie z pera amerického spisovatele z čínskými a japonskými kořeny, Andrewa Fukudy. Jedná se o jeho druhou knihu. Přičemž jeho debutové YA krimi "Crossing" sklidilo úspěch a obsadila příčky v několika Top 10.
Tentokrát se Fukuda zaměřil sice opět na YA komunitu, ale rozhodl se změnit cílový žánr. Hon má původ ve fantasy díky upírům a přes svoji pochmurnost světa, kde vládne právě tato rasa a my chudáci lidé jsme prakticky vyhynulí, se dá této knize přidělat i nálepka dystopie. Dystopie, Young Adult a upíři, to jako vážně? Ano, vážně. Opět a zase, ale tentokrát i já, která takovéto knihy nečtu, jásám nad tímto literárním počinem.
Na začátku jsem se bála, že z toho vyleze zamilovaná upířina pro mladší čtenáře. Ale chyba lávky. Romantika je tady minimální a upíři jsou zde za odporné krve lačné potvory, které sice chodí do školy, ale jsou popsány mnohdy dost animálně. Mají silné zvířecí instinkty a pudy. A někdy to jejich křupání a slintáni bylo vážně nechutné. Když někde ucítí glupana, přestanou se naprosto ovládat. Když Gen občas popisoval, co se stane, když vás upíři odhalí, no upřímně mně z toho běhal mráz po zádech. Rozhodně bych se nechtěla stát jejich obětí.

A tím se dostávám k našemu hlavními hrdinovy, Genovi. Je to mladý kluk, který zatím dokázal přežít v upíří společnosti, aniž by si ho někdo dal k večeři. Ale mnohdy je to jen tak tak. A právě to mě tak vtáhlo do děje. Upíři, jak už jsem zmiňovala, jsou tady za docela bestie, když to na ně přijde a Gen se musí pořádně snažit, aby na něj nepřišli, protože to, co by ho čekalo, by rozhodně nebylo pěkné. Ba právě naopak. Potoky krve. A když se někdy stane, že zaváhá, něco udělá špatně, zradí ho vlastní tělo a vše může být ztraceno, tak mně se tajil dech a strašně jsem to všechno prožívala a děsila se, kdy Gena odhalí. Vážně jsem mu hodně fandila. A neberte to jako žádný "crush", jak se tomu říká anglicky. Já se do knižních hrdinů nezamilovávám. Ale Gen mě tak dostal svým příběhem, který nebyl vůbec ve veselých barvách, že jsem s ním tak moc soucítila a prostě jsem si přála, aby to zvládl, aby ho nedostali. Andrew Fukuda prostě dokázal, že mě to celé chytilo a nutilo přemýšlet, co bych dělala já, jak bych se cítila v takové situaci, kdy mě v každé vteřině může někdo sežrat. A musím vám říct, vůbec mi z toho nebylo dobře. Takže to bylo pořád Go, Gen! Go! Ty to dokážeš!
Příběh mi ubíhal tak neskutečně rychle. Vůbec jsem nemohla dát knihu z ruky. Vážně jsem čekala, že to bude nějaká obyčejná upířina, další z tak už dlouhé řady tohoto druhu knih. A moje překvapení nebralo konce. Napětí praskalo ve švech, hlavně když mohl být Gen prozrazen. Postav tady nebylo moc. Ta dívka, o které se zmiňuji v anotaci, je Záře, jak si ji Gen pojmenoval, protože upíři nemají jména. Podivná upírka, která Gena nenechává klidným, ale těch scén, kdy by nad ní nějak vzdychal, bylo tak málo, že to bylo prostě akorát, aby kniha zase nespadla do sladké upířiny. Pak tady byli další lovci, kteří byli vybráni, aby si ulovili vlastního glupana k večeři, ale ti tam skoro nebyli důležití. Ale to málo, co do děje přidali, tam dobře zapadalo. Všechno sedělo a atmosféra byla, jak má. Jediné, co bylo trochu zbytečné je, že je to právě Gen, který vše vypráví v ich-formě. Ale celé je to podané tak, že buď si to ani často neuvědomíte, nebo je to tam prostě na nic. Nijak to Gena neprohlubuje. O nic víc, než kdyby to bylo normálně er-formě, do něj neproniknete.
Zkrátka a jednoduše, kniha je napínavá, někdy dost smutná, občas pobaví, několikrát byla i dost nechutná, přidejte k tomu špetku lásky, zamíchejte a velmi rychle máte knihu, kterou nedáte z ruky. Jen se připravte, že konec je hodně otevřený. A předem upozorňuji, že tohle je čistě jen můj názor. Nemůžu vám zaručit, že se zrovna vám bude opravdu líbit, protože v blogosféře je na tuto knihu tak rozlišný názor, že vám nezbývá nic jiného, než to risknout a třeba budete tak nadšení jako já. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Já to rozhodně doporučuji.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete koupit zde.