Lord Emsworth si konečně mohl poklidně užívat svůj rodný zámek, když se jeho panovačná sestra Connie provdala do Ameriky, ale to by tomu nebylo, aby se něco nezvrtlo. Sestra se vrací na léto domů, zámek obsadí několik zvaných, samozvaných i nevyžádaných hostů, jejichž osudy se zapletou do takového šmodrchance, že nezbývá než povolat bratra Galahada a jeho stoickou mysl do zbraně.
P.G. Wodehouse byl a stále je pověstný svou schopností vystavit zápletku do několika pater a zašněrovat ji tak, že už se vám zdá, že to nepůjde jinak než rozstříhat, ale nakonec vždy dovede vše hezky rozmotat. Tentokrát nás zavedl opět na zámek Blandings, kde můžeme vidět staré známe jako roztěkaného Lorda Emswortha, kterého zajímá jedině jeho výstavní prasnice Císařovna, jeho sestru Lady Constance, která je za dámu v jakékoliv situaci a na zámku vládne železnou rukou, nebo vévodu Dunstabla, který se často sám zve na zámek a svojí hlučnou
přítomností nenechává zámek klidný. Samozřejmě nemůže chybět starý "pelikán" Galahad nebo komorník Beach. A jak už bývá na takovýchto panstvích zvykem projde se tady plejáda nových hostů, které autor zaplete do životní sítě tohoto zámku. Celé to způsobí humorný příběh s několika dějovými linkami, které se postupně pojí a řeší a zase zamotávají...
Že je Wodehouse Mistrem slova, přirovnání, humorné nadsázky o tom není pochyb. A tento příběh opředl do opravdu velké dávky humoru. Ale tak první půlka knihy se moc nevyvedla. Při čtení jsem se naprosto ztrácela a spousta věcí mi přišlo bezpředmětných. A sice mám autorovy přirovnání ráda, ale bylo jich tam prostě moc, dlouhé odstavce jen toho. Topila jsem se v tom a zapomínala, kam se děj vlastně ubírá. A to byl další problém, nejenže jsem zapomínala, co jsem četla, ale ještě jsem vlastně ani netušila kam se pořád autor snaží zamířit. O co v tom ději vůbec jde. Až v druhé půlce se to pomalu vykrystalizovalo a všechno sepnulo do sebe. Pak i ty scény, které mi původně přišli bezpředmětné, dávaly smysl. Ale bohužel to už bylo pozdě na to, aby mi to odebralo ten negativní pocit vůči knize. Ta druhá půlka si mě ale přece jenom trochu potom usmířila a výsledný finiš vůbec nebyl špatný. Ale ty muka ze začátku, no hodnocení se bohužel podle toho odvíjí.
Shrnuto a podtrženo, příběh je dost velký průměr vedle ostatních brilantních knih tohoto autora. Prostě se to dvakrát nepovedlo. Kniha se dá označit jako humorná, to bez pochyb, ale dost přemrštěná a přecpaná slovy. Přijde mi, že Wodehouse tady hodně přešvihnul únosnou hranici nadsázky a humorných metafor. A tentokrát si vymyslel příliš slabý děj, který se snažil vydávat za něco víc. Nejspíš proto je to tak obaleno vším možným.Úplně knihu nezavrhuji, několikrát jsem se od srdce zasmála a určité kousky děje byli opravdu povedené, ale celkově prostě hrozně velký průměr. Pobaví ale nenadchne. A možná vám trochu zamotá mozkové závity.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!