Svět už dávno není jak ho známe my nyní. Je sežehnutý téměř do základů. Katastrofa, která měla globální dopad jak na samotnou zem, tak na lidstvo. Otec se synem, kteří jen zázrakem přežili, putují po tom, co kdysi býval jejich domov a snaží se následovat to jediné, co jim ještě zbylo, naději. Ale jak dlouho ještě vydrží? Těch několik přeživších hladoví, mrznou, popel jim sedá na plíce a kanibalismus je pomalu na denním pořádku. Kdo je přítel a kdo nepřítel?
Román, který získal Pulitzerovu cenu roku 2007 a byl i zfilmován, je mrazivý a děsivý. Cormac McCarthy se rozhodl zabrousit do vod sci-fi a vytvořit vizi světa po apokalypse. Zvolil si jednoduchý styl psaní, tak přímý, že to prostě musí otřásat nitrem každého čtenáře. Příběh, který nemá kdovíjakou zápletku, ale ani ji nepotřebuje. Název mluví za vše - Cesta. A to tu jde. Cesta, která je určitým způsobem bezcílná, nemají kam dojít, ale musí pokračovat dál. Když se zastaví, smrt je jistá. Cesta, kterou musí postupovat, aby našli další jídlo, kousek suchého a teplého místa na noc. Vše, co mají si vezou v obyčejném nákupním vozíku. Svět je vydrancovaný a oni musí hledat to málo, co na něm ještě zbývá, aby přežili.
Hlavním motivem bych řekla, že je konflikt naděje na lepší zítřek a vykoupení smrtí. Co je lepší? Má to vůbec ještě smysl? Dokážu zabít vlastního syna, abych ho uchránil před dalším utrpením? Myšlenky nám tak vzdálené a nepředstavitelné a to právě tvoří knihu tak zajímavou a poutavou. Pokud se dovedete dostat do postav a budete s nimi prožívat, vše co se jim děje, stane se z toho pozoruhodná kniha. Myslím, že je to ten nejlepší způsob jak ji číst, představit si, že jde o vás, přemýšlet, jak byste reagovali. Představujte si ten hlad, zimu, dusivý kašel. Přemýšlejte, jak byste se cítili, kdyby jste několik dní nejedli a pak jako zázrakem našli jednu zavařovačku, která vám dá sílu na dalších pár dní, ale co potom? Pokud se vcítíte do postav, dostane se vám neuvěřitelného čtenářského zážitku.
Ať se nám to líbí nebo, Cormac McCarthy nám popsal skutečně možnou budoucnost a to způsobem, že já opravdu pociťovala hlad i zimu, když jsem četla řádky této knihy. Děsila jsem se s každým nepřítelem, na kterého narazila, tuhla mi krev v žilách, když postavy vstupovaly do dalšího nového domu, kde netušily, co najdou, jestli další kousek naděje nebo se tím posunou o další krůček vstříc smrti.
A co vy? Máte odvahu vydat se na Cestu?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!