středa 31. července 2013

Moje momentální Music Top 10

Během let se tento seznam dosti mění, ale myslím, že každý máme takovéto momentální Top 10 písní, které máme rádi, které nás nějak zaujaly, pobavily, dotkly srdce. Můj seznam se nemění často, ale přece jenom za mých víc jak 20 let existence se značně pozměnil, ještě před deseti lety by vypadal úplně jinak, což je docela logické, když většina z těch písní, co tam mám teď, ještě neexistovala, ale on se mi vytříbil i vkus, takže už jen z toho důvody, by to tehdy vypadalo opravdu jinak. Když bych se ohlédla zpátky, některé by stále ještě obstály co se týče mých hudebních choutek, ale nevím, nevím, jestli by měli šanci dostat se do takového toho Top Ever. Ty co tam mám momentálně by se asi dali označit jako Top Ever, ale vzhledem k tomu jak produktivní hudební svět je, tak by mě nepřekvapilo, kdyby za dalších deset let se našli nový géniové, kteří mě dostanou a sesadí některou z těch nynějších. Proto to raději nazývám Momentální Top 10 :D a vypadá následovně:
(!A neberte to jako že od jedničky po deset nejlepší- nejhorší, je to náhodně seřazeno, asi těžko by se mi to řadilo od nejlepší po nejhorší, to by snad ani nešlo, každá je speciální něčím jiným. A nečekejte žádnou hudbu pro masy!)

1) Caro Emerald - Excuse My French

Celou píseň vám bohužel neukážu, na youtube ani nikde jinde online není, ale našla jsem aspoň ukázky z toho nového CD, kde píseň je, takže pokud si pustíte toto video a přetočíte ho na 4:23, můžete si část vyslechnout.

Miluju ten rytmus, zní to hrozně staře celkově, opravdu jak z počátků 20.století, kdy zněl ten prvotní jazz. Jsou k tomu výborné perkuse a ten hluboký nástroj, co tam zní, myslím, že je to trombón nebo něco takového, tam úžasně sedí.

A ten text, kde padají jména jako Erol Flynn a Houdini a Caro se tam snaží jednomu mladíkovi, který si nejspíš žije hodně vysoko v oblacích a na vysoké noze, vysvětlit že prostě nemůže být jeho ženou, že není taková čarodějnice, aby ho zneužila (teda aspoň doufám, že to dobře chápu :D) Prostě je tam za pravou Lady dávných časů 20.let. Ale vysvětlujte něco takového Francouzovi no :D Já jsem schopná tuhle píseň poslouchat 20x dokola bez pauzy.

2) KT Tunstall - Hallowed Ground

Bohužel píseň nikde není tak, aby se dala dát sem. Ale KT minule tuhle píseň hrála na jednom festivalu a jeden fanoušek to natočil, ale nemůžu to sem z youtube dostat. Tak koho by to zajímalo, mrkněte na youtube a zadejte název písně a interpreta, najde vám to video z Splenderous Festival. A nebo si rovnou sežente celé album Invisible Empire // Crescent Moon. Je úžasné. Chystám recenzi.

Tahle píseň mě dostal hned od začátku, od té doby mám podobný problém jako s předešlou písní, jak ji jednou pustím, tak ji musím aspoň 20x opakovat a stejně se jí dostatečně nenabažím. Nejenže se mi hrozně líbí, co se týče melodie a těch bubnů a perkuse a ta kytara je prostě luxusní, ale taky text je bezvadný.   

Hallowed Ground znamená posvátné zem a jak sama KT uvedla, my vlastně nemáme tušení co se děje dole pod zemí, třeba je tam úžasná pařba. Ale zároveň je taky píseň o místě, kde vyrůstáte a chcete z tama vypadnout, nemáte to tam rádi a chcete najít právě tu svoji Hallowed Ground - Posvátnou zem, kde to bude žít a kde bude hrát hudba a bude všechno úžasný. Kde bude to pravé místo pro vás. Myslím, že každý se občas necítí doma dobře a přemýšlí o tom, že se jednou vydá na cestu a najde to správné místo. Se songem se dá dost ztotožnit a navíc dost zábavnou formou.

3) Hugh Laurie - Battle of Jericho

Tady už vám může konečně ukázat celou píseň. Battle of Jericho pochází z Hughova prvního alba Let Them Talk. Tahle píseň zpečetila moji lásku k jeho hudbě.

Opět jsou zde silné bubny, úžasné housle a samozřejmě hlasy Hugha a Sista´Jean. Je to hodně stará píseň. Věří se, že píseň pochází z první poloviny 19.století a byla složena tehdejšími otroky. Je neuvěřitelné, že se dochovala po tolika letech. Jelikož přesný rok není znám, píseň může mít klidně téměř 200 let a je přitom mezi blues a gospelovým publikem stále oblíbená.
Patří mezi klasické songy. A Hugh rozhodně není jediný, kdo ji nahrál. Není to tak dávno, co ji nahrála francouzská zpěvačka Ximena Badi v gospelovém nádechů. A stará verze gospelové divy Mahalie Jackson taky stojí za to. Mám ráda takovéto druhy písní, které mají historii. A ta Hugha verze je prostě bomba. Já si nemůžu pomoct :D další, kterou pouštím 20x dokola.

4) Gaby Moreno - Garrick
 
O Gaby jsem tady už psala článek, tak se nebudu moc rozepisovat, co je zač. Muzikantka z Guatemaly, která tvoří úžasné bluesové a soulové písničky. Garrick je jedna z nich. Nejenže má úžasnou melodii a moc se mi líbí to piano a houslová sekce, ale potom ten kousek, kde Gaby přestává zpívat a přenechává prostor nejspíš saxofonu, nejsem si tím stoprocentně jistá, to je prostě paráda. Mně to připomíná stará zábavná představení, jak z nějakého velmi starého cirkusu nebo divadla. Dýchá to atmosférou minulého století.
Navíc mě fascinuje text, který je inspirovaný skutečnou básní Reir llorando (Smát se plakajíc) od Juana de Dios Pezy, celé to je o tom jak existoval jeden člověk, komik, pojmenovaný Garrick, který dělal neuvěřitelná představení, bavil všechny lidi, ti okamžitě zapomněli na všechna trápení, ale on sám trpěl depresemi, ho neměl kdo bavit a doktor nevědíc, kdo on je, ho poslal právě zatím slavným Garrickem, aby mu pomohl od deprese. Pro mně jedna z nejlepších od Gaby, ale rozhodování to bylo těžké.

5) Carolina Chocolate Drops - Country Girl


Na tuto kalifornskou folkovou skupinu jsem narazila náhodou na youtube. Kdo vymyslel youtube byl génius. Líbí se mi celá jejich tvorba, ale zvlášť tato píseň mě vzala za srdce. Nejenže miluju, jak Rhiannon Giddens hraje na housle a zpívá, ale hlavně mě dostali textem.
Píseň je o vyrůstání na venkově, v tomto kontextu není country jako ten hudební styl, ale musí se to doslova přeložit, country girl jako dívka země, skutečné země, která plodí, která není zalitá betonem a kde se ještě respektují skutečné hodnoty.
Ten text mi pokaždé když tuto píseň slyším, připomíná moje dětství, kdy ještě téměř nebyli žádné mobily ani počítače, internet a bylo nám fajn na zahradě, kde jsme si natrhali třešně a nepotřebovali jsme žádné chipsy, hrály jsme si s kamarády a bylo nám prostě dobře.


6) Joss Stone - Boat Yard

Joss mám moc ráda už nějakou dobu. Znám každé její CD a vždy, když poslouchám její hlas, prostě nechápu, kde se to v té anglické blonďaté holce bere, asi reinkarnace nějaké  černošské divy z minulého století a když se na ni podívám a ještě vidím to podobu s Janis Joplin, no tak fakt už nevím :D .
Joss je prostě úžasná a celá její tvorba je výborná, ale je tam jedna píseň, která u mě převyšuje a to melodií, ale hlavně textem. A to píseň z jejího CD LP1 nazvaná Boat Yard. Na první pohled se dá textem přiřadit k námořníkovi, který se ztratí na moři a jeho žena dál doufá, že se vrátí. Ale jen na první pohled, když nad textem budete chvíli přemýšlet, můžete si ho přeměnit na tolik situací a myšlenek. Je velice univerzální a tím má větší šanci lidi chytit. Mě chytil hned na poprvé, ale můj význam, tak jak mě měl poznamenat, mi došel až později. S vaším dovolením si ho nechám pro sebe, jen vám prozradím, že má co dočinění s těmi, kteří už s námi nemůžou být. Znamená pro mě hodně. Nechám na vás, jak bude tato píseň působit na vás. Kdyby se někdo chtěl podělit, jen do toho.

7) Norah Jones - The long day is over
Takhle smířlivou píseň jsem snad ještě neslyšela. Už jen ten název - Dlouhému dni je konec. Norah je úžasná klavíristka, skladatelka, textařka, zpěvačka, atd. není pochyb. Tahle píseň má sice text krátký, ale za to tak obohacující, plný a utěšující, že to snad ani není možné.
Prostě vám dovolí na konci konečně vydechnout. Mě několikrát i dohnal k slzám úlevy a útěchy. Nořin hlas to ještě víc podtrhuje, má ho tak jemný, s nádechem šepotu, že máte chuť si lehnout do postele, zavřít oči a jen poslouchat a nechat svoji duši uzdravovat, odpočívat, nabírat síly a pak se odevzdat sladkému, klidnému spánku. Jak kdyby s touto písní problémy odplouvaly pryč.

8) Alex Hepburn - Reckless
Alex Hepburn je poměrně novinka na hudebním trhu. V televizi a po rádiech hraje píseň Under, která má milióny sledovanosti na youtube. Její CD Together alone je směsicí rocku, soulu, piánových balad ale hlavně velmi zajímavých a hlubokých textů a jedním z nich je i Reckless.
Píseň doprovázena kytarou a piánem a samozřejmě typickým nakřáplým hlasem Alex. Už jen to aranžmá je nádherné, ale text je prostě dokonalý.
Reckless znamená lehkomyslný a celá píseň je vlastně o tom jak se člověk potácí v jednom vztahu, který není schopen správně uchopit a prožívat ho, je o člověku, který je jiný a má pocit, že tam vlastně nepatří a chtěl by být znovu ten lehkomyslný jedinec jako dřív, ale zároveň je pro něj vztah důležitý a nechce o něj přijít a tak svádí boj.
Reckless se dá opět pochopit v rozsáhlejší škále a věřte, že moje pochopení nemá co dočinění z žádným chlapem s kterým bych něco měla. O to je to pro mě důležitější. Ale jde prostě o něco, co nedokážu pustit, ale zároveň bych si moc přála, aby to bylo pryč. Reckless je na mě na vysoké příčce dojetí, když ji poslouchám.

9) Ingrid Michaelson - End of the world
Písnička o konci světa a otázka jestli její láska by jí šla najít, aby mohli odejít spolu. Jestli je tak důležitá, aby byla to poslední na co on bude myslet a s kým bude chtít být.
Ingrid je americká muzikantka, která se soustředí převážně na indie folk a indie pop. Vše si píše a skládá sama. A jak sama podotkla, tahle píseň vznikla potom, co se dívala na až moc filmů o zombících. :D
Podle mě je to zajímavý nápad a má to svoji hloubku, byť z vzniklo z tak ztřeštěného popudu. Ne nadarmo se říká, že v kritické situaci poznáš skutečně jaký druhý je. Je sice škoda, že kdyby k tomu došlo, tak už si ten pocit nalezení skutečné lásky moc dlouho člověk nevychutná, ale tak lepší ho aspoň na chvilku okusit než nikdy.

10) Imelda May - Proud and humble
Imelda May je irská zpěvačka hudebního stylu Rockabilly. Abych vám to trošku přirovnala - starý dobrý rockandroll, věci na styl Elvise Preslyeho. Spousta bluesových kytar a trumpet.
Tato píseň pochází z jejího doposud nejnovějšího alba Mayhem a jmenuje se Proud and humble - Hrdá a skromná. Jak už název napovídá jde o text, kde Imelda říká, jak je hrdá na to co v životě má, občas se sekla, občas udělala něco na výtečnou, ale ničeho nelituje a děkuje bohu za darovaný život.
Je to prostě takový vzkaz pro nás všechny, abychom byli hrdí na to kým jsme a ničeho nelitovali, abychom vždy zvedli hlavu a dál pokračovali, nic nás nemůže porazit ale zároveň, aby jsme moc nezpychli. Naopak zůstali skromní a hezky nohama na zemi. I bez létání po oblacích se dá život užít.

A s tímto se loučím. To je pro dnešek vše přátelé. Užívejte si hudby. Doufám, že se něco z tohoto mého Top 10 bude líbit.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!