Hugh Laurie and The Copper Bottom Band zazářili v Praze! Noc, na jakou se nezapomíná.

Včerejší noc v Praze právem patřila tomuto anglickému zpěváku a herci a jeho naprosto úžasné skupině The Copper Bottom Band. Koncert odehráli v Kongresovém centru, kde celý sál vyprodali.

Hugh započal koncert se slovy "Dobrý večer, Praha!" a ještě ze sebe vysoukal pár "Děkuji" a dokonce i "Dík", na češ prohlásil, že tím jeho slovní zásoba češtiny končí. A tak hned zjišťoval, kdo mluvíme anglicky, abychom popřípadě dělali tlumočníky sousedům a jelikož se v něm komediant nezapře, hned na to začal popichovat, že se třeba něco mezi sousedy urodí a jak bychom řekli hezky v češtině, prostě se sčuchnou.

Lauriho trůn

V momentě, kdy začala hudba už bylo naprosto jasné, že o zábavu bude postaráno přímo brilantně. První píseň byla Aiko, Aiko, hned na to následovala Evenin´, dále zazněli písně jako Didn´t it rain, What Kind of man are you, Sent me to the lectric chair, Careless Love, při Let the good times roll nás Hugh učil i zpívat. K písni Kiss of Fire si Hugh s Gaby Moreno, která ho v této písni doprovází, střihl dokonce i tango. Mimochodem o taneční kreace bylo taky postaráno. Člověk by nevěřil, kolik ten člověk má energie. Hugh tam poskakoval, pobíhal, tancoval dokonce i jako klaun, válel se po zemi a ještě jeden taneček si střihl i s druhou zpěvačkou skupiny Sista´ Jean.

Hugh byl prostě úžasný. Vtipné hlášky nebraly konce. Jeho muzikantské schopnosti nám předvedl v plné kráse. Za piánem si trůnil na červeném sedátku, které neslo jeho iniciály. A atmosféru pohody ještě dokreslovala výzdoba pódia, která připomínala obývák trošku excentrického muzikanta minulého století. Na jedné komodě měl dokonce postavenou plechovku Pilsen Urquell. Během koncertu použil i pár rekvizit, jako třeba píšťalku průvodčího, záhy ukázal, že ji vlastně nepotřebuje a umí solidně pískat sám a nebo třeba soudcovské kladívko. Hugh si navíc domů odveze na památku i pár korun českých. Na začátku tam blbnul s podnosem, který mu sloužil jako gong, který poté položil na zem. Jeden z fanoušků se tak rozhodl mu přispět a hodil mu tam pár korun. Hugh velice děkoval.

Gaby Moreno

Ostatní členové kapely byli taky výborní. Zpěvačky Gaby Moreno a Sista´ Jean McClain nejednou dokázaly, že mají zlato v hrdle a že si koncert moc užívají. Jean neustále koukala po publiku a vyzývala nás k tleskání a mávání a tancovaní a sama ukázala, že má také duši komediantky. Její předvedení Sent me to the lectric chair mi ještě dnes zní v hlavě. Gaby Moreno nejenže ukázala, že opravdu umí chytit i ty nejvyšší tóniny a i když je rodačka z Guatemaly, její hlas kolikrát zní jak kdyby patřil nějaké černošce z 20.let minulého století a z toho najednou jak nějaké Francouzce zpívají chanson, také se předvedla na kytaru a ukulele. A její představení The Weed smorker´s dream už snad nemohlo být dokonalejší. A v doprovodu na trombón její letité kamarádky Elizabeth, no zkrátka to byla bomba. Elizabeth je neskutečná, co ona s tím trombónem dovede provést. A taky za to sklízela jeden aplaus za druhým.

Oni ten aplaus sklízeli všichni. Saxofonista vedle Elizabeth, který hrál na několik nástrojů, dokázal vykouzlit dokonalá sóla ať už na zmiňovaný saxofon nebo třeba malou harmoniku. Kytarista pomalu taky nevěděl, který instrument brát dřív, jestli kytaru elektrickou nebo akustickou, nebo snad banjo či akordeon. Chlapík, která hrál na velkou basu, před tím si Hugh dokonce klekl na kolena v gestu hluboké úcty a co teprve bubeník. Jeho rytmy nás nenechávaly klidnými a jelikož nás Jean pořád podněcovala, tleskali jsme jako o život. A pánové muzikanti dokonce předvedli i své vokální schopnosti, když nám společně s Hughem zazpívali Lazy River.

Jednalo se o přesně stý koncert této koncertní šňůry. A jak sám Hugh podotkl, samozřejmě, že to tak udělali naschvál, aby to vyšlo právě na Prahu. Chvíli na to se ale odhalil, že o tom vlastně neměl ani ponětí a tak to společně s celou skupinou zapili panáky. Pak zkoušeli naši trpělivost, jak dlouho můžou popíjet jen tak v klídku, dokud nezačneme pískat a volat. Dlouho jsme nevydrželi. Ale na Švýcarsko prý nemá nikdo. Tam dle Hugha vydržely 45 minut.

Po této pauzičce se sálem opět rozezněla hudba. Při Wild Honey jsem měla pocit, že sál exploduje. Brzo následovala píseň, ke které Hugh komentoval, že co ji prvně slyšel, už ji nikdy nezapomněl, zaryla se mu do srdce a já záhy pochopila proč. Jednalo se o I wish I knew how it would feel to be free. Měla jsem husí kůži po celém těle. Naprosto úžasný zážitek. A co teprve, když zaznělo Changes, která je moje oblíbená. Svěřím se vám, že mi vytryskly slzy, jak mě dojala. Velmi brzy nás skupina zvedla ze židlí a od té doby jsme si už nesedli. Tleskali jsme a tancovali. Zaznělo několik písní, které se přiznám, jsem ani neznala, protože na CD nejsou. Ale byly bombastické. Nedalo se jinak než začít pořádně vrtět boky. Jedna z nich byla třeba Green Green Rocky Road nebo Going to the Mardi Gras. Jelikož jsme odmítali je nechat jít, nakonec se nám dostalo několik přídavků a jako úplně poslední zazněla píseň I wanna be like you z Knihy džunglí. To může napadnout opravdu jen Hugha Lauriho :D .