Anthony Horowitz - Škola černé magie (Recenze)

Info: Škola černé magie/Groosham Grange + Return to Groosham Grange, Anthony Horowitz, Fantasy, BB Art, 2011, 244 str.

 Britský spisovatel a scénarista Anthony Horowitz, který píše především dětské knihy, kterými si myslím osobně, nepohrdne ani dospělý, napsal knihu Škola černé magie. Žánr bych snad označila za fantasy s prvky černého humoru. Děj se odehrává v Anglii.

Hlavní postava David Elliot je vyhozen z elitní školy Beton a hned na to domů přijde dopis ze školy Groosham Grange, která naprosto vyhovuje požadavkům Davidova otce. David je tudíž poslán na vlak, ve kterém poznává Jill a Jeffreye, kteří jsou také nováčkové. Když přijedou do školy, velmi brzo zjistí, že se děje něco divného. Zástupce ředitele není vidět v zrcadle, školník působí jako bratranec Quasimoda a všichni žáci záhadně v noci mizí ze svých ložnic a nejsou k nalezení nikde ve škole. A když se podivně začne chovat i Jeffrey, David a Jill se rozhodnout utéct, což nebude tak jednoduché a mnohé se ještě stane. Brzo se zamotají do čar magie a zjistí, že ne všechno je jen černobílé.

Kniha se čte velmi dobře, je rozdělena na dvě části, kapitoly nikdy nejsou moc dlouhé a všechny postavy jsou dobře navrženy, David s Jill se dobře doplňují, učitelský sbor je tak bizardní, že už to snad víc nejde a morbidní humor, kterým autor obklopil Davidovi rodiče, mě neustále dostával do kolen.Chvílemi mi to sice zavánělo Harrym Potterem, hlavně ten začátek – tři nový žáci, 2 kluci a holka, se skamarádí ve vlaku na cestě do školy a potom v druhé části knihy mi soupeření o prokletý grál připomínalo ohnivý pohár, ale nijak to nevadí, kromě těchto dvou věcí, je kniha originální, přirozeně spojuje známé mytologické postavy s dějištěm Grooshamské školy a jejím vyučováním černé magie. Přece jenom už to, že je příběh vystaven na černé magii a ne bílé, kterou nám s oblibou všichni rádi strkají pořád pod nos, je zajímavé osvěžení a upíři jsou tady ještě ti tradiční. David se celý děj potýká s tím, co je vlastně dobro a co zlo a jak s tím vším, co se na škole učí, naložit, to knihu ještě o jeden stupeň obohacuje.

Kdo nečetl žádnou knihu tipu Harry Potter či Hex Hall, ale má rád magii, humor a nečeká žádné náročné myšlenkové dílo, bude nadšen. Kdo takové knihy jako v mém případě četl, bude pořád dost mile překvapen a určitě se pobaví. A ti, kteří magii zrovna neholdují, se třeba zalíbí. Věkově asi spíš sedne mládeži a dětem tak od těch 10 (ty dnešní děti odchované na dnešní televizi jsou zvyklé na ledasco), já osobně bych ji asi malým dětem nečetla, přece jen brát si příklad ze surového pana Elliota asi není nejlepší nápad. A jak už jsem avizovala na začátku, ani dospělý tím nepohrdne, já určitě ne.