Jak Terry Pratchett rozdával smích!

Kdo jsme ho znali a četli, to už víme. Pokud se ještě najde někdo, kdo nezaznamenal skon tohoto velikána fantasy literatury, tak 12. března odešel z pozemského světa anglický spisovatel Terry Pratchett. Proslavil se svoji neskutečnou úžasnou sérií Zeměplochou, které brzo vyjde čtyřicátý díl.
Ale já nechci, aby tento článek vyzněl smutně. Takže jsem se rozhodla, že se zaměřím na to, co Terry Pratchett pro nás všechny znamenal - smích. Před pár dny jsem si pročítala články o jeho skonu a někdo napsal do komentáře větu, která mě velice pobavila a dokonce si dovedu představit, že by to mohla být i pravda. Fanoušci určitě pochopí.

"Terry Pratchett teď určitě stojí v Smrťově kuchyni a hádá se s Albertem o tom, jak vařit."

Jak jsem se k Pratchettovi dostala? Není to zas tak dávno. Sotva nějaké čtyři roky, co jsem Zeměplochu začala číst. Ale o Terrym jsem věděla už dříve. Moje kamarádka ho už dlouho četla a vždycky mě na chatu zásobovala hláškami z jeho knih, a když jsem se konečně odhodlala zase začít chodit do knihovny, tak jsem si hned vyhledala Barvu kouzel, první díl série a začala číst. A zamilovala jsem se. Zeměplocha se stala světem, kam nejčastěji utíkám, a kde se až nehorázně bavím.

Díky Pratchettovu dílu se ze mě stal obrovský čtenář. Zeměplocha se prostě nedá dát z ruky. Jak ji jednou otevřete a zalíbí se vám, její postavy vás už nenechají odejít. Sam Elánius, Bábi Zlopočasná, Mrakoplaš, Zavazadlo, Smrť a mohla bych ještě hodně dlouho pokračovat. Každý tak jedinečný a dokonalý. Odraz světa v komické formě, přenesen do světa, který je plochý a nese se na zádech velké želvy a je podpírán čtyřmi slony. A já věřím, že i když je teď Zeměplocha osiřelá, bude dál plout vesmírem, protože možná ztratila svého tvůrce ( i když ta věta o Terry a Albertovi napovídá něčemu úplně jinému, kdo ví, jak to vlastně je), ale rozhodně neztratila své čtenáře. Dokud bude existovat někdo, kdo ji bude číst, Zeměplocha nikdy nezanikne. Je to nesmrtelné dílo Terry Pratchetta, které i jeho učinilo nesmrtelným.

A teď už se pojďme podívat na moje nejoblíbenější knihy tohoto autora a zároveň se podíváme i za hranice Zeměplochy, protože Terry Pratchett toho napsal o hodně víc.

Dost těžko se vybírá ta nejoblíbenější, ta která mě nejvíce rozesmála. Ale myslím, že když tento post udělím Čarodějkám na cestách, tak to bude opravdu zaslouženě. Čarodějky miluji asi úplně nejvíc. Už Soudné sestry se u mě řadí mezi moje nej, ale Čarodějky na cestách mě úplně rozsekaly. Když se Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková vydají na cesty po Zeměploše, tak to prostě musí stát za to.


Další moje hodně oblíbená kniha je Mort. Dodneška mám vypálené do paměti určité scény se Smrťem, které mě rozesmávají i teď, jen na ně pomyslím. A pak vůbec, kdykoliv se objeví Smrť, to prostě stojí za to. Jestli je Smrtka skutečně taková, tak to umírání nakonec může být hodně zajímavé. A když se Smrť rozhodne přestat s činností a stane se z něj Sekáč, tak já mám další knížku, kterou přidat na seznam.

Ach ten bláznivý Mrakoplaš. První postava,se kterou se setkáte, pokud začnete Zeměplochu číst od začátku. Je težké vybrat ten nejlepší příběh a nejspíš nezůstanu opět ani u jednoho. Rozhodně si vybavuji, že Poslední hrdina byl dokonalost sama. A to tam byl ještě Barbar Cohen, další nesmrtelná postavička. Pak si ještě vzpomínám, že se mi hodně líbil Magický prazdroj a Poslední kontinent. S Mrakoplašem se prostě nasmějete vždycky. Miluji jeho pravidla pro přežití, to jak se vždycky do něčeho zaplete, aniž by o to vůbec stál.

Stráže, zavolejte Stráže! Noční hlídka Zeměplochy a ten úžasný mozek Sama Elánie. Kdo by ho neměl rád, ten člověk to vždycky umí tak dokonale všem natřít. Od první knihy Stráže, Stráže hlídka prošla asi největší evolucí a já ji miluji díl od dílu více a více. Mezi moje nej asi patří Muži ve zbrani a Pátý elefant.

Ale já je prostě miluji všechny. Za zmínku ještě ale určitě stojí Těžké melodično a Otec prasátek, kde vystupuje Smrťova vnučka Zuzana. Chápete? Smrť má vnučku, už jenom díku tomuto faktu si to prostě musíte přečíst.

No za zmínku vlastně stojí úplně celá Zeměplocha. Některé díly pro mě byly o fous horší, možná jen nepřišly v pravý čas nebo mi prostě sednou neměly, ale většina mi přinesla ohromnou dávku zábavy a záchvatů smíchu. Styl, jakým Terry psal, humor, ironické poznámky a narážky, to, jak ve svých příbězích odrazoval náš svět... Klobouk dolů!

Terry Pratchett je ale mnohem víc. Když jsem se dozvěděla, že napsal společně knihu s mým dalším TOP autorem fantasy Neilem Gaimanem, tak jsem málem převrátila židli. Dobrá znamení, příběh o konci světa, kde se spojí ďábel a anděl. A kde se zároveň spojí dva neuvěřitelné mozky. Já se smála a smála a smála. Je škoda, že toho společně nedali víc. Ale díky vůbec za Dobrá znamení. Rozhodně si je musím dát někdy znova a naprosto stoprocentně si pořídit vlastní výtisk.

Terry Pratchett a Neil Gaiman

Kobercové a Nómové, moje další oblíbené knihy. Kobercové byli Pratchettův debut a nebylo to vůbec špatné. A když pak napsal sérii Nómové, tak bylo jasno. Pamatujete film Pidilidi? Mám ho moc ráda a právě o takových maličkých lidech, kteří se před námi schovávají je i série o Nómech. Takže příběhy Nomů jsem si velice užívala.

A jako poslední série Dlouhá země, kterou napsal se Stephenem Baxterem. Terryho humor tady sice hodně "zastiňuje" sci-fi nadání Baxtera, ale stejně dali dohromady další epickou sérii. Já mám pocit, že Pratchett to snad ani jinak neuměl. Jsem moc ráda, že ji stihli dopsat. V Česku vyšli první dva díly, třetí se chystá. Dovedete si představit, že by existovalo na milióny a milióny paralelních světů a že by stačilo jen udělat klik a mohli byste se přemístit do nového světa a přitom by to pořád byla Země? Přesně o tom je tato série. A já se nemůžu dočkat posledního dílu.

Myslím, že bych tady mohla být hodně dlouho a rozplývat se nad tím ohromných dílem Terry Pratchetta, které tolik z nás zbožňuje. Ale raději to už nechme tady. Jak vidíte, Terry Pratchett prostě bude žít dál ve svých knihách. Já, jestli budu mít jednou děti, tak jim v pravý čas určitě Zeměplochu podstrčím a budu doufat, že se jim bude líbit jako mně. A určitě nebudu jediná. Terry Pratchett má před sebou vlastně ještě hodně dlouhý život, sice v jiné dimenzi ale přece s námi. Takže co kdyby jsme si radši šli něco přečíst? A nejlépe něco, co nese jméno Terry Pratchetta? Na mě čeká další Zeměplocha - Nadělat prachy, už se nemůžu dočkat.

"No one is actually dead until the ripples they cause in the world die away..." - Terry Pratchett, Reaper Man (Sekáč)