Hřejivá výzva - #01 Místo, které miluješ

To si tak normálně čtete a najednou vás to praští po mysli... Už dlouho se chci zapojit do této  Hřejivé výzvy (info zde), protože chci začít nějak více psát a tohle je skvělý způsob jak se rozepsat.

No a já už dlouho přemýšlela, že bych měla napsat ten první článek na téma Místo, které miluješ..., ale nějak mě pořád nic nenapadalo. A pak najednou búm, už vím, jak to napsat, co napsat, tak honem do toho. Proto je teď skoro půlnoc a já tady na poslední chvíli smolím článek :D Prostě se chci podělit o to, co jsem vyplodila. Protože já už tak strašně dlouho nic, co by nemělo jen tvar písničky, nenapsala.
Vůbec nevím, jak často budu přispívat. Nejpravděpodobnější je, že výzvu asi ani nesplním do daného termínu konce, ale to nevadí. Možná ano, možná ne. Jsem ale vážně ráda, že jsem se konečně rozhoupala a něco napsala. Jenom doufám, že se vám to bude líbit. Tak jdeme rychle na to, než si to rozmyslím a smažu to :D Protože jsem se přitom zatoulala vážně daleko.

Místo, které miluješ

Místo, které milujeme. To může být kdekoliv. Někdo má rád svůj tichý koutek se starým křeslem a dobrou knihou v ruce. Jiný si zase najde nějaký magický koutek přírody, o kterém ví jen on sám. Jsou tu i tací, kteří dají svému autu jméno a prohlašují, že jejich nejoblíbenější místo je za volantem, když si to drandí po silnici. A místa se mění. Lidé se mění.

Moje milované místo...dům, ulice, země...lidská náruč...Moje milované místo kdysi dávno bývala náruč mého dědečka, která je dnes už jen prach v zemi a nádherná vzpomínka v mojí mysli, které se držím celou svoji silou. Minulost je ale minulost a je lepší ji nechat spát.

Moje milované místo by mohlo být tam, kam se odeberu, když si vezmu tu skvělou knížku a rozvalím se ve své vrzavé posteli. Uteču do jiného světa. Do jiné mysli. Do jiného života.

Také by to mohla být moje vlastní mysl. Proč se někdy jen tak neztratit z reality do vlastní fantazie? Snít a na nic nedbat. Ale i ty má svoje stinné kouty.

V mém okolí žádné skutečně fyzické místo není, kde bych to milovala. Snad by se dalo počítat, jak moc miluji moře a pláže. Ať je to jakákoliv slunná země. Tam jsem šťastná. Vždycky.

Ale čím více o tom přemýšlím, tím spíš vím, že moje oblíbené místo je někde úplně jinde. Vlastně ani nevím, kde leží, ani jak se tam dostat. Ale stačí, aby mě objala hudba, zamotala mě do její sítě, do její magické melodie a už ani žádnou cestu nepotřebuji, jsem, kde chci být, kde mám být. A právě tam je moje milované místo. Tam, kde neexistuje země, po které bych kráčela. Tam, kde neexistují zdi, které by mě zastavily a tím pádem ani žádné temné kouty, kde bych narazila. Není tam žádná cesta, po které bych mohla zabloudit.

Tam leží moje milované místo. Tam, kde je čas dokonalý a zároveň tak chaotický. Tam, kde vše dává smysl a přitom vůbec nemyslím. Cítím. Stačí se zaposlouchat, zahrát první notu, vypustit první tón. A jsem tam. Možná v jiné dimenzi, možná v mém nejhlubším nitru. Ale vždy to bude místo, které budu milovat nejvíc a které mi nikdy nikdo nemůže vzít, ani nijak zničit. Je jen moje. Moje milované místo...