Spánek - Haruki Murakami (Recenze)

Info: Spánek/Nemuri, Haruki Murakami, 2013, Odeon, Povídka

"Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát." Takto začíná povídka slavného japonského autora Harukiho Murakami. Povídka, jejíž hlavní hrdinka už 17 dní nemůžu spát. Ne že by trpěla insomnií nebo-li nespavostí, kdy je člověk vyčerpaný a přece jen sem tam usne, ona nespí vůbec a o to pozoruhodnější to je, že ani necítí únavu. Právě naopak, je naprosto čilá.
Po jedné ošklivé noci, kdy prožije podle jejího mínění spánkovou paralýzu a v nohách postele se jí zjeví tajemný muž, už prostě nezavře oči. Spánek se stane pouhým abstraktním pojmem pro tuto dámu, která je v běžném životě manželkou, matkou, snachou i dcerou, ženou v domácnosti. A najednou se vše změní, i ona se začne měnit. Kdo ne, když máte najednou o minimálně osm hodin denně více času.

Dovedete si představit, že byste vůbec nespali? A právě tato povídka nám to představuje. Hrdinka nás oslovuje osobně prostřednictvím svého deníku, který si začala vést od momentu, kdy si uvědomila, že nepotřebuje spát. Popisuje nám svoje pocity a činnosti. Jedna velice sympatická činnost, kterou dělá téměř celou dobu je, že si čte Annu Kareninovu (to knihomoly potěší, byť to není nejlehčí četba, řekla bych). 

Její myšlenky a postřehy z neustálého bdění na nás doráží krátkými větami, které se zavrtávají do našeho mozku a čtenáře s otevřenou myslí nutí zamyslet se. Zamyslet se nad sebe samým, vlastním životem, životem kolem nás. Já jsem s hlavní hrdinkou musela vše prožívat, občas jsem se musela i zastavit a sama si všechno sesumírovat a popřemýšlet o nadhozeném postřehu sama za sebe.
Je velice zajímavé sledovat celý ten bdělý proces a odhalovat postupně všechny myšlenky, které sem Murakami uložil. Celá povídka na mě působila na jednu stranu tajemně, na druhou stranu velice reálně. Aneb jak běžnou záležitost, kterou si mnohdy ale vůbec neuvědomujeme, člověku naservírovat se špetkou nadpřirozena. Zajímavý způsob jak lidi probrat z nečinnosti.
Milovníky jasných konců sice nepotěším, protože konec je až moc otevřený, ale mě osobně potěšil, protože nám dal další prostor na zamyšlení, takže i po dočtení příběh dál žije a ryje do vás. I když kniha už dávno leží v poličce uložená mezi přečtenými knihami. 

A aby to byl ještě o trošku zajímavější literární požitek, celá kniha je doplněná naprosto uchvacujícími ilustracemi Kat Menschik, které v sobě mají spoustu fantazie a abstrakce. Kolikrát jsem se přistihla, že jsem se zastavila ve čtení a jen zírala na obrázek.
Ne každý si může dovolit vydat jen jednu povídku, Murakami ano. Je to krátké počtení, ale stejně se (aspoň mě se to nepovedlo) nedá zhltat na posezení, pokud se chcete skutečně dostat až na podstatu celého vyprávění. Ale pokud si na čtení dáte záležet, měl by to být naprosto dokonalý čtenářský požitek. Já jsem nadšená. A jelikož (styď se!) je to moje první knížka od tohoto japonského autora, určitě velmi brzo bude následovat nějaká další. Murakami dostal i mě.