Hledání Aljašky - John Green (Recenze)

Info: Hledání Aljašky/Looking for Alaska, John Green, 2013, Knižní Klub, Román, 256 str.

Život Milese Haltera byl doposud poměrně nudný a antisociální. Ale jemu to nevadilo. Měl svůj klid a svoje záliby. Ale jednou musela přijít změna a tak se Miles rozhodl nastoupit na internátní školu Culver Creek a najít tak své velké "Možná". 

Hned po příjezdu se mu život obrátí naruby. Získá nejen přezdívku "Váleček" ale taky hned celou partu kamarádů. A poté co pozná okouzlující, nádhernou, chytrou ale taky dost ujetou a sebedestruktivní Aljašku Youngovou, je mu hned jasné, že už nic nebude jako dřív. Aljaška ho vtáhne do své šíleného života a už nepustí. A navždy rozdělí jeho život na předtím a potom.

Jméno John Green už nějakou dobu není knižnímu světu lhostejné. Po obrovském úspěchu jeho knihy Hvězdy nám nepřály, která zaručeně zvedla zisk prodejcům papírových kapesníků, se do Česka dostává i jeho další kniha Hledání Aljašky. Paradoxně je právě tento příběh jeho prvotinou. A i když já jsem zrovna jako želva nebrečela, pro Hledání Aljašky byste si měli připravit ty kapesníčky taky. Ale nejen pro utírání slz dojetí či smutku, ale taky ty slzy, které se nedají zadržet při pořádném záchvatu smíchu.

"Jdu hledat velké Možná."

Culver Creek je internátní škola, která se jako mnohé dělí na bohaté žáky a na ty chudé a má navíc dlouhou tradici v pořádání kanadských žertů. Přece není nic lepšího než to natřít nějakému nafrněnému snobovi, no ne? A na to jsou experti Aljaška a Plukovník, Milesův spolubydlící. A tak Miles, kterému doposud stačilo pročítání životopisů významných osobností a hledání jejich posledních předsmrtných slov, je zatažen do vírů plánů a událostí, které přidají do jeho života pořádný adrenalin. Dalo by se říct, že díky svým novým kamarádům konečně začne žít pořádný pubertální život se vším všudy, jako první polibky, lásky i ty sexuální zážitky, první kocoviny i první cigarety. 

To vše náleží do etapy předtím, ale jak všichni víme, když už je zde nějaké to předtím, to osudné potom prostě musí následovat. A tak se to jednoho dne stane a nic už není jak dřív. Začnou výčitky, vina, smutek, truchlení, otázky a hledání odpovědí. Příběh se z bujaré radosti zahalí do smutku.O to horší to je, že Milese a jeho kamarády se nedá si neoblíbit. Dostanou se vám do srdce a trpíte s nimi a hledáte s nimi. A pokud se vám v životě něco z přítomných událostí taky stalo a možná máte podobné otázky, no tak o to větší je to zážitek a možná bude zrovna ten pravý čas na sáhnutí po kapesníku.

"Všichni odcházíme."

Z mého osobního pohledu je Hledání Aljašky ohromná kniha a to právě proto, že jsem se dokázala ztotožnit s postavami. Sama si často kladu podobné otázky a vím, jak smutek po ztrátě dokáže bolet. Už se mi vážně dlouho nestalo, abych se v nějakém příběhu tolikrát našla. Tady musím ještě dodat, že mě John Green opravdu překvapil v popisu té bolesti ze ztráty. Je to poprvé, co to někdo popsal skutečně, bez okras, tak jak to vážně bolí, fyzicky. Ještě jsem se s tím nikde nesetkala. Za to si u mě získal velké plus. Takže jsem mockrát zůstala bez dechu. To se mi vždycky děje, bez dechu a bušení srdce (mezi námi nic příjemného :D někdy bych radši bulela jak želva).

Hledání Aljašky asi neohromí každého. Jen tak ze zvědavosti jsem si prohlížela různé komentáře ke knize, protože jsem chtěla vědět, jestli si správně myslím, že spoustu lidí odradí právě etapa Předtím a ono ejhle, téměř všichni psali, že právě Předtím je bavilo a Potom zklamalo nebo prostě nudilo. Tady totiž asi záleží, co od knihy chcete. Etapa Předtím je opravdu zábavná. Ty jejich kanady a výlety jsou úžasné. Navíc zde hodně poznáme naše hlavní hrdiny a prostě se s nimi bavíme. Nic náročného. A pak přijde to velké Potom, je to hodně velká změna. Všechno se otočí, sranda je pryč a přijdou otázky. A možná pokud jste ještě nikdy nikoho neztratili (vy šťastlivci), může vám tato etapa přijít divná. Protože naši hlavní hrdinové se snaží zjistit pravdu a to za každou cenu a trochu to může vypadat, že se časem začnou opakovat, jenomže ono to tak je. Tak funguje celý ten proces. Chcete se chytit i té poslední nitky. Najít odpověď. Je těžké nechat jít. 

"Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu!"

A to je přesně to, co pro jiné dělá tuhle knihu tak výjimečnou. Ta skutečnost. John Green si na nic nehraje. Píše, tak jak to je. Já sama se v tom vidím. Některé věty ve mě rezonují ještě teď. A on tomu pak dá závěrečnou řeč a já už nebyla na pochybách, že tahle kniha pro mě vždycky bude hodně speciální a rozhodně se k ní chci někdy ještě vrátit. Kdo ví, co bych tam na podruhé mohla dalšího najít.