Rudá jako rubín - Kerstin Gier (Recenze)

Info: Rudá jako rubín/ Rubinrot, Kerstin Gier, Drahokamy #1, YA - Fantasy,2012, CooBoo, 336 str.

Gwendolyn je obyčejná 16-letá dívka, tedy pokud k tomu nepřičteme, že její rodina ukrývá velké tajemství. A když se jí jednou pohne zem pod nohama a ona se najednou ocitne sice ve stejné ulici ale asi tak o 100 let zpátky v čase, dojde jí, že vše je špatně a že tajemstvím je ona sama. 
A tak se Gwen stane součástí velkého projektu napříč časem, který je možná mnohem víc nebezpečnější, než vypadá. Brzo to začne vypadat, že těch tajemství je o kapánek víc a když se k tomu zamotá ještě láska...
Ruda jako rubín je první díl série Drahokamy od německé spisovatelky Kerstin Gier. Série, která už má dokonce i vlastní film. Takže k tomu nejspíš můžeme přiřadit přídavné jméno úspěšná. A já už začínám chápat proč.

Sice neholduji zamilovaným slátaninám a trochu mě odrazovala ta růžová obálka a podnadpis "Láska nezná čas.", ale nakonec to vůbec nebylo tak slaďoučké, jak jsem se původně obávala. Vlastně to sladké nebylo vůbec. A ta jediná láska, která se tam zatím ukázala, byla naopak moc krásná a pravá. Takže jsem se nezhroutila pod náporem "miláčků, broučků, srdíček" či "pusinek". Naopak to bylo opravdu zábavné.
Hlavní hrdinka Gwendolyn aspiruje na druhou Sophii Mercerovou z Hex Hall, ale musí se ještě trochu učit. Příběh nám vypráví ona sama, tudíž ich-formou, takže jí krásně vidíme do hlavy. A Gwendolyn ironií a drzostí zrovna dvakrát nešetří. Konec konců je to 16-letá puberťačka, je to na ní vidět, ale není to "pipinka". Vždycky byla považovaná za divnou či až postiženou vlastní rodinou a když pak najednou zjistí, že to ona je vyvolená...řekla bych, že má právo být aspoň trochu drzá. Navíc má úžasnou kamarádku Leslie, se kterou tvoří úžasnou a potrhlou dvojku. Leslie jsem si taky moc oblíbila. Ty dvě holky prostě nejde nemít rád.
A pak je tu další plejáda postav, ať už z minulosti nebo přítomnosti, všichni svým vlastním způsobem divný, trhlý nebo kuriózní. A samozřejmě tam nesmí chybět hlavní hrdina, kterého bych ve většině případů nejraději zaškrtila, ale nakonec si mě i Gideon získal. Takže co se týče postav, jsou prostě výborní. Koho máte mít rádi, budete mít rádi, koho máte nesnášet, věřte, že ho budete nesnášet. Všichni jsou svým způsobem originální a dohromady tvoří úžasné obsazení.
Člověk by řekl, že přece teď se to musí ale pokazit. A ono ne. Děj je taky bezvadný. Odsýpá, nenudí. Snad jen na začátku autorka chvíli otálela, ale nakonec se to rozjelo tak, že jsem knihu nemohla odložit a přelouskala za dva dny. Sice téma, kdy hlavní hrdinka považovaná za outsidera najednou zjistí, že je ona vyvolená, těch tady bylo. Nebo cestování časem. To už taky známe. A co teprve odhalení velkého tajemství, poslání hlavních hrdinů, jojo, to už tu taky bylo. Jenže ono je to zase jednou uchopeno z jiného konce. Tady nevíte komu věřit, kdo je dobrý, kdo ne. A jestli vůbec to odhalení tajemství bude mít jen pozitivní následky. Nejedná se ani o žádnou organizaci, kde mají lidi nadpřirozenou schopnost. Tady se to dědí v jedné rodinné linii. Není to žádná magie. Navíc se mi líbí fakt, že tihle cestovatelé časem nedovedou svoji schopnost ovládat. Představte si, že prostě sem tam naprosto nekontrolovatelně přeskočíte o sto či více let dozadu v čase. Nevím jestli křičet "Hustý!" a nebo "Ježišmarja!"
Zkrátka a jednoduše je to zas pro jednou něco jiného. Je to zábavné a zajímavé. A rozhodně čtivé. A myslím, že je jedno kolik vám je let. Jestli jste taky potrhlý puberťák nebo už dospělý. Puberťák do toho bude zažraný, dospělý to bude mít jako oddechovou četbu. Já sama se už nemůžu dočkat, až si půjčím druhý díl.
Pokud se vám třeba líbilo Hex Hall nebo Strážci času, či víte o nějaké podobné sérii těmto, mělo by se vám Drahokamy líbit. Minimálně ten první díl. Dál ještě posoudit nemůžu, ale rozhodně se těším na pokračování.