Na útěku - Rachel Ward (Recenze)

Info: Na útěku/Time to run, Čísla #1, Rachel Ward, Egmont, 2011, Pro děti a mládež - Sci-fi, Fantasy, 320 str.

Jem je pouhých patnáct let, ale už teď se pohybuje na okraji společnosti, tam kde by slušný teenager neměl co dělat. Jenže má ještě jednu odlišnost, velkou odlišnost od jejich vrstevníků, vidí totiž čísla. Čísla v očích lidí, datum. A až v den, kdy zemřela její matka, poznala, že to datum je konečné. Je to datum smrti člověka. Jem tak ví, kdy každý jeden člověk zemře, přesně na den, stačí jen pohlédnout mu do očí.

Jem se s tím jen těžko vyrovnává a všechno se zamotává ještě víc, když se zaplete do potíží se zákonem a společně s kamarádem Pavoukem se vydávají na útěk. Zbrklý útěk. A velmi brzo zjišťují, že to nebude jen tak. Stávají se z nich prakticky ze dne na den bezdomovci, bez jídla, tepla, střechou nad hlavou, uprostřed anglického prosince, mají jen jedno ukradené auto a sami sebe. A navíc Jem zná Pavoukovo datum a to vše ještě zhoršuje.

Rachel Ward vytvořila opravdu pozoruhodný příběh. A trochu nechápu, proč je určen dětem a mládeži a naprosto rozumím, proč jsem ho u nás v knihovně našla v oddělení pro dospělé. Je to drsný příběh, příběh, kde ani tak nejde o ty čísla, o Jeminu zvláštní schopnost, ale spíš o to, jak si dva patnáctiletí puberťáci, kteří vyrostli bez rodičů a vždy byli považováni za flákače a kriminálníky, poradí uprostřed ničeho.
Nemají jídlo, peníze jsou kradené, auto je kradené a navíc je nehledá jen policie ale také místní gang. A tak se ti dva na zdař bůh vydávají napříč Anglií za iluzí krásného snu, že jednou budou bydlet na pláži a budou prostě a jen šťastní, spolu. Jenže jim brzo dojde, že lidé jsou všude, oči, které dennodenně sledují televizi, čtou noviny a tak je může kdokoliv "bonznout". A právě tyhle situace Rachel obalila do takového úžasného a myslím, že pro dítě nepochopitelného myšlenkového procesu, že smekám.

Autorka poukázala obrovskou měrou na dnešní situaci mládeže, jak to mají těžké, jak jim nikdo nevěří, jak stačí fakt, že mají černou kůži a hned musí být v gangu Prostě bez debat. A proto, i když Jem a Pavouk vlastně ve skutečnosti nic neudělali, jen se narodili ve špatný čas na špatném místě a vyrostli tam kde vyrostli (jelikož neměli na výběr), musejí prostě utéct. A protože je příběh psán v ich-formě, vyprávěn samotnou Jemou, vidíme tak aspoň jednomu z nich přímo do hlavy. A to co odhalujeme, je opravdu silné.

A na druhou stranu je tu Jemina schopnost. Ta nad nimi visí jako Damoklův meč. Jenže Jem ví, kdy spadne. A čas se velmi rychle krátí. Takže je to takové další mrazidlo do naších zad.

Já osobně bych tomu nevytkla vůbec nic. Snad jedině, a za to autorka nemůže, je sem tam kostrbatý překlad, ale nakonec i na to jsem si zvykla. A upozorňuji, že je to celé nespisovné. Přece nechcete od patnáctileté, nevychované holky, aby mluvila jako první dáma, no ne? Mně naopak Jemina mluva přišla jako bezvadný doplňující prvek.

Takže za mě určitě plný počet hvězdiček. Vřele doporučuji! Pokud máte rádi myšlenkové pochody, trochu toho mrazení a napětí v podobě ubíhajícího času a lidi z okraje společnosti, bude to něco pro vás.