John na konci umře - David Wong (Recenze)

Info: John na konci umře / John dies at the end, David Wong, 2013, Jota, Horor, Humor, 536 str.

V utajeném městě se to začíná hemžit všemožnými příšerami - bílými brouky, zažírajícími se do masa, stíny, které se sami hýbou, podivné zrůdy ze syrového masa...Otázka je, jestli jsou opravdu skuteční nebo je způsobuje jako halucinace nová podivná droga, které se jednoho večera objeví mezi místní mládeží.
Dave a John, dlouholetí kamarádi, kteří v jednom kuse paří, ve škole patřili do speciální třídy a dnes pracují jako pomocníci ve videopůjčovně, se tak zaplétají do pořádného průšvihu, kde prostě nemůžete tušit, kdo bude ještě následující vteřinu žít a kdo se změní na pohyblivou loutku ovládanou podivnými silami. Komu věřit a komu už ne? Vše se mění mrknutím oka.

David Wong vytvořil úžasný příběh, který skutečně, jak už nám napovídá obálka, daleko přesahuje hranici zdravého rozumu. A fantazii nám nastartuje na plné obrátky. Zahrává si s naší myslí, schopností rozeznat skutečnost od výmyslu, představuje nám ty nejšílenější kreatury, o kterých by se nám rozhodně nechtělo v noci zdát, natož je skutečně potkat. A zároveň nás nutí doslova řvát smíchy, protože tohle není jenom horor.
Už se mi dlouho nestalo, abych třeba dvakrát za jednu jedinou stránku se rozesmála a skutečně nahlas. Příběh je vyprávěn v ich-formě hlavním hrdinou Davem a ten vždycky v té nejméně očekávané situaci pronese něco, co vás prostě rozseká. A John to taky umí. Navíc je tu tak podivná plejáda postav, že už jenom nad tou kombinací vám hraje úsměv na rtech. Svatoušek, Číňan, "Jennifer Lopez" a několik dalších femme fatale, k tomu přidejte mluvícího psa (Molly je prostě dokonalá) a Dava s Johnem, kteří mají do skutečných hrdinů opravdu daleko, hromadu příšer a ...no prostě se smějete a smějete a zároveň vám tuhne krev v žilách a ještě vám přitom šrotuje hlava, jak to vlastně s celým Davovým příběhem vlastně je a ještě bonus - "Tak umře ten John na konci nebo ne?" :D
Příběh je navíc tak napínavý a svižný, že nemáte šanci začít se nudit. Mě se dokonce stávalo, že jsem si po chvíli uvědomila, že jsem prakticky zapomněla dýchat, jak jsem hltala slovo za slovem. Připadala jsem si jak natažená gumička a když už jsem myslela, že prasknu, David milostivě zvolnil tempo, ale jenom tak, abych znova nabrala dech a vesele se pokračovalo dál.
Já opravdu nemám knize co vytknout, takhle hltat knížku, to už se mi dlouho nestalo. Tenhle příběh se vám zavrtá pod kůži. Možná se nebudete bát přímo při čtení (já se teda nebála), ale až knihu odložíte a vše se vám uleží v hlavě a začnete přemýšlet, že kdo ví, co se kolem nás vlastně pohybuje a my o tom nemáme ani šajnu, protože to prostě naše oko jen tak nezaznamená, no mě běhal mráz po zádech.
Takže pokud se chcete podivně bát a zároveň se pobavit, napumpovat si do žil pořádnou dávku napětí a hlavně smát, smát, smát, tak je pro vás John na konci umře jak dělaná.