Nekromant Johannes Cabal - Jonathan L. Howard (Recenze)

Info: Nekromant Johannes Cabal / Johannes Cabal The Necromancer, Jonathan L. Howard, Plus, 2012, Fantasy, 376 str.

Jen aby se stal nekromantem, jednoho dne Johannes Cabal zbrkle upíši svoji duši ďáblovi. Velmi brzo ale zjistí, že ta je naprosto nezbytná pro jeho výzkum. Proto se rozhodne vydat se do samotného Pekla, aby jí získal zpět. A tak uzavře sázku se znuděným Vládcem Pekelným. Musí získat sto duší za jeden rok. Když to dokáže, ďábel mu duši vrátí. A aby to bylo o něco zajímavější, dostaneme k tomu na výpomoc strašidelný lunapark. Všemožné zplozence pekla, kteří mu snad budou k užitku.
Johannes se tedy vydává na cestu po anglickém venkově v honbě za sto dušemi. Přibírá si k tomu svého bratra Horsta, který se kdysi kvůli Johannesovým pokusům, proměnil v upíra. A aby toho nebylo málo, po cestě mu přibudou uprchlí lidé ze sanatoria pro duševně choré a pár těch kriminálníků se taky najde. Dokáže tedy s takovou výbavou Johannes splnit sázku a vyhrát tak svoji duši zpět?

Příběh, který vás přenese na místa kouzel, triků, atrakcí, podivných existencí, vědeckých pokusů, nekromancie, ale hlavně spousty zábavy. Zadní obálka nám tvrdí, že kniha je určena všem fanouškům Terryho Pratchetta, Neila Gaimana nebo Raye Bradburyho a zároveň filmovým fanouškům tvorby Tima Burtona (Mrtvá nevěsta např.). A já tam opravdu všechny tyto spisovatele a umělce našla. Ale přece jen to nejsou oni. Je to J.L. Howard originální do takové míry, kam až můžete předělat faustovskou legendu. Je vtipný, občas nechutný, sem tam popletený, ale, a to je hlavní, baví.

Lunapark láká, svádí, děsí, uchvacuje, pohlcuje. A přitom se Johannes snaží najít těch 100 duší, které se upíší ďáblovi. A i když mu strašidelná pouť je ve většině případů k pomoci, samotné Peklo se naopak snaží všechno kazit. Přece by to jinak nebyla zábava. Zlo přece nikdy nehraje fér. A tak se nekromant musí vypořádat s řadou podivných událostí. A přitom sám sebe neprozradit ve městech, kterými projíždí. Vše musí šlapat jako hodinky. A čas pomalu ubývá.
Děj postupuje v celku rychle. Rok uteče, ani se nenadějete. Otáčíte stránkou za stránkou a necháváte se unášet na vlnách hříchů smrtelníků a mazanosti nekromanta a jeho posluhovačů. Já se nenudila ani vteřinu. Chvílemi jsem si i přála takový lunapark někdy navštívit. Samozřejmě s vědomím vůbec nebrat do ruky pero.

Takovéhle ilustrace doprovází názvy kapitol.

Je zde hláška vedle hlášky, některé fungují, jiné trochu drhnou, ale stejně rozesmějí. Abstraktní popisy, abstraktní postavy jako třeba Pan Kostroun, Latexová Leyla a spousta dalších mrtvých-nemrtvých a ďábelských tvorů a netvorů. Také se tvrdí, že by příběh měl být hororový, no, to bych ani neřekla. Možná občas nechutný, ale děsivý jen trochu. Spíš by se to dalo nazvat, jak nám opět napovídá zadní obálka, vtipný horor. Zní to sice divně,ale ono by to se to tak nejspíš vážně dalo nazvat. Tady jde totiž hlavně o tu srandu. Děsivost je zde podávaná v humorných dávkách.
Styl psaní mi seděl, opravdu se to podobá tvorbě Terryho Pratchetta a Neila Gaimana, ale dá se to jen přirovnat. Ne postavit na stejnou úroveň. J.L. Howard musí ukázat ještě víc, aby dokázal, že si opravdu zaslouží sdílet slávu s těmito velikány. Chvílemi mi to připomínalo Dobrá znamení, které společně napsali právě T.Pratchett a N.Gaiman, je to prostě takový mix těchto dvou stylů. Spousta srandy, přirovnávání a zároveň dobře popsaná místa a atmosféra a děj odsýpá.
Zkrátka a jednoduše se to povedlo. A o to víc mě těší, že by měly být další dvě knihy s tímto podivným, tajemných nekromantem Johannesem Cabalem. Doufám, že se dočkáme brzo českých vydání. Rozhodně to doporučuji výše zmíněným fanouškům daných autorů, ale při čtení této knihy Howardovi, prosím, snižte trochu laťku. Ale jen o kousíček. A pak to bude opravdu stát za to.