Oceán, který je rybníček a přece není. Příběh, kde starý pán vzpomíná na své dětství v období sedmi let, kdy poznal jistou Letii Hempstockovou a nešťastnou náhodou probudil prastaré síly, které měli být raději nechány na pokoji. A to vše vyprávěno upřímným, čistým pohledem malého chlapce. Příběh pro malé i velké s patřičnou dávkou mrazivého děsu plížícího se kolem. Troufnete si?
Neil Gaiman, britský spisovatel proslaven komixem Sandman nebo úspěšnou knihou Nikdykde, nám přináší nový příběh, který se tentokrát houpe na pomezí fantasy a hororu, vyprávěn z pohledu, kde o sebe naráží dospělácká a dětská logika. Hlavní hrdina je při vyprávění už starý, ale jelikož svoje dobrodružství zapomněl a až při návštěvě oceánu se mu znovu vybavuje, vidí ho očima toho sedmiletého klučiny, kterým kdysi býval. Vše, co se děje je určitým způsobem mimo chápání malého chlapce ale zároveň jeho dětská mysl mu dává prostor to vše prožít bez typických dospěláckých otázek a to se strachem, jaký může cítit právě jen dítě.
Autor zde používá styl psaní hodně detailní. Nejdřív jsem si říkala, k čemu to je, přišlo mi to zbytečné, ale za chvíli jsem si všimla, že díky tomu prožívám příběh na vlastní kůži a o to víc si ho užívám. A došlo mi, že i když jindy mě detailní popisy nehorázně vytáčí, tady jsem je vítala s otevřenou myslí. Neil tím dokázal výborně vykouzlit každou atmosféru, každý pocit a jelikož se tady houpeme na provázku, který se střídavě pohybuje z fantasy do hororu a zpět, zůstala jsem naprosto vtažená a fascinovaná. V jednu chvíli mě uchvacovalo vykreslení nějakého magického momentu, kdy se prostě kloním před Neilovou fantazií a z toho jsem cítila úzkost hlavního hrdiny, jeho strach a dokonce i pozitivní pocity mě hřáli u srdce i na kůži, když se třeba hrdina ponořil do teplé vany po opravdu otřesném, ledovém večeru. Nebo popisy výborného jídla, které vařily Hempstockovy ženy. Hned se mi sbíhali sliny. Detailů opravdu spousta, ale v neskutečné přesné míře, která nepřesáhne do nudy. Právě naopak. Takže vy, kdo jste na tom s popisy jak já, že je výsostně nesnášíte, myslím, že poprvé v životě si je opravdu užijete a budete za ně moc rádi. Protože ne vždycky se dá příběh prožít tak tělesně jako tady.Kdo máte rádi trošku myšlenky a citáty, tady si jich užijete. Tolikrát jsem se musela pozastavit nad něčím, co Neil napsal. Neustále mě inspiroval a nutil přikyvovat hlavou nad tou pravdou. Ale opět je jich tady přesně tolik, kolik je únosná, nekýčovitá mez.
Navíc pokud jste opravdu knihomolové a jestli jste nimi byli už v dětství, hlavního hrdinu budete milovat. Ten kluk tak moc zbožňuje knihy a svoji lásku tak přesně vystihuje, že se s ním prostě budete muset ztotožnit ještě o něco víc. V knize jsou dokonce i různé úryvky z jiných knih a je zde i pár říkanek a písniček.
A ještě jedno plus pro milovníky koček - celý příběh provází jedno roztomilé kotě a pár dalších kočiček. Pro ty co nejste zrovna kočkomilové, nebojte, zas tak důležité není. Ale je prostě tak zlaťoučké v těch pár situacích, co tam je, že jsem si hned přála další kočku domů, i když se mi tady už courají dvě.
Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že příběh opravdu prožívám, jak kdybych tam byla. A celé mi to evokovalo pochmurný anglický venkov a vážně mě to děsilo. Dokonce jsem knihu ani moc nechtěla číst v noci. Sice to není přímo horor jako takový, ale jak už jsem říkala, Neil dokázal všechno tak bravurně vykreslit, že vás ten strach, co tam je, prostě musí dostat. Navíc když si k tomu zkusíte představit, jak byste se báli prožívajíc tohle skutečně jako dítě, tu úzkost a bezmocnost, protože jste prostě jenom to dítě, no radši zalézt pod postel a nevystrčit ani nos.
Po dočtení jsem byla trochu na vážkách s hodnocením, ale po zralém uvážení jsem naznala, že je to znamenitě napsaná kniha a zaslouží si plný počet. Něco tak živého jsem už dlouho nečetla. Doporučuji malým i velkým, budou se na to sice dívat z jiného úhlu, ale každý si to, myslím, pořádně prožije a užije.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!