Diane Setterfield - Třináctý příběh (Recenze)

Info: Třináctý příběh/The Thirteen Tale, Diane Setterfield, Ikar, 2007, Román, 392 str.

 Když mladá životopiska Margaret obdrží dopis od slavné spisovatelky Vidy Wintorové s žádostí, aby sepsala její životopis, dříve než zemře, ani si nedovede představit, co vše poslední příběh vyprávěný Vidou odhalí. A co v ní samotné probudí.
Obě ženy mají svoji historii, svoje tajemství a postupně je po letech skrývání nechávají vyplout na hladinu a společně přicházejí na to jak zacelit staré rány.
Třináctý příběh je vyprávění, které vás bude mrazit v kostech, bude vám brát dech, bude vás nutit odhalovat skutečnou pravdu společně s Margaret. Příběh plný tajemství, šílené lásky, vášně, podivných stínů, které obchází rodný dům Vidy Winterové a Margaretiných duchů.

Diane Setterfieldová navazuje na staré klasické romány jako Jana Eyrová nebo Na větrné hůrce. Já četla jen Na větrné hůrce a opravdu se to s tím žánrem dá srovnat. Ale nejde o žádné opisování. Kdo má rád tento styl, si přijde na své a v trochu modernější době. Tento příběh se odehrává víceméně ve 20.století a vypráví historii jedné panské rodiny, která se odporným způsobem zvrhla, dostala se na úplné dno a zapomněla, že venku za zdmi rodinného sídla existuje skutečný život. Život, který má hodnotu.Vyprávění je originální a opravdu chvílemi děsivé až znechucující. Rozhodně se nejedná o žádný vzdychající zamilovaný román.
A navíc myslím, že každý se ztotožní s Margaret. Prakticky žije čtením, knihy miluje nadevše. Způsob, jakým Diane popsala Margaretin vztah k knihám, určitě vezme za srdce každého knihomola a donutí ho souhlasně přikyvovat. Autorka si hraje nádherně se slovy, aniž by vznikaly kýčovité metafory. Slova krásně plynou a dokonale vystihují každý moment či pocit.
Co se týče textového rozložení, tak kniha je rozdělena na velké kapitoly a ty jsou rozděleny na menší části. Obsahuje vždy část přítomnosti, kde posloucháme Margaret a společně s ní pátráme po pravdě i mimo to, co jí stará dáma poví a potom životní příběh vyprávěný samotnou Vidou. Setkáme se i s občasnými dopisy, záznamy z deníku nebo dokonce úryvky z knih slavné spisovatelky. Postavy i místa jsou dostatečně představeny, ale ty popisy nejsou rozvláčné ani dlouhé. Styl, jakým autorka píše,lahodí, slova kloužou jedno za druhým, ani se nenadějete a jste v půlce knihy.
Dlouho jsem hledala výstižné slovo, které by obsáhlo celou knihu a nakonec mě napadlo fascinující. Prostě nestačíte žasnout, co všechno se dovídáte stránku za stránkou.
Já narazila na knihu náhodou a málem jsem ji vrátila do knihovny bez přečtení, jsem opravdu ráda, že jsem ji nakonec otevřela a vlastně jsem ji téměř zavřela až za poslední slovem. Nemohla jsem ji dát z ruky. Tahle kniha se zařadila mezi moje Top knihy.
Takže kdo máte rádi tajemství a pocit mrazení v zátylku, dejte se do čtení!