Year Zero - Rob Reid (Recenze)

Info: Year Zero, Rob Reid, Nakladatelství Del Rey, 2012, 364 str., Sci-Fi - Humor, Angličtina

Nick Carter je obyčejný právník, který se snaží o povýšení, orientuje se v oblasti vlastnických práv, hlavně co se týče hudby. Jednoho dne mu ale do kanceláře vstoupí muž s rudými vlasy a turbanem na hlavě a společně sním sexy jeptiška a požádají ho o pomoc. A tak se Nick poprvé setká s mimozemšťany.
Vypadá to, že kosmos je hojně obydlený a posedlý hudbou z osmdesátých let, kterou si pro sebe mimozemšťany kopírovali, což z nich prakticky udělalo hudební piráty a tak teď podle jejich zásad a pravidel zemi dluží obrovské peníze, které ale nemají.
A tak se z Nicka nedobrovolně stává hrdina, který musí vše zachránit. Brzo má ale v patách podlého papouška a vysoce výbušný vysavač, kteří se svým vlastním padoušským způsobem snaží vše vyřešit a přitom nenápadně vyhodit zemi do povětří.
Podaří se Nickovi a jeho mimozemským a pozemských přátelům Zemi zachránit a přitom vyrovnat galaktický dluh?

Rob Reid jako mnozí jiní pokračuje v tradici Stopařova průvodce po galaxii. Vytvořil tak příběh, který nás zavede až do nejvzdálenějších koutů galaxie a ukáže nám, jak absurdně nefunkční je náš hudební průmyslu. Další záchrana světa. Další šílená jízda. Ale trochu jinak. Povedl se mu tedy nakonec originální kousek nebo jen další chabý pokus?
Year Zero nebo-li rok nula, což na naše měřítka je rok 1977, je příběh, který se rozhodl dělat si srandu z lidské rasy ale taky hojně z té mimozemské. Ukazuje nám svérázným, ironický humorem všemožné absurdity. Ve své šílenosti občas zachází opravdu daleko. Ale situace jsou komické tak, že to prostě funguje. Hlavně jeho představa fungování vesmíru kolem nás. I přes to všechno je to ale stále inteligentní příběh, který neobsahuje klišé.

A kromě vyvedených scén a prostředí jsou tu i vyvedené postavy. Máme tu našeho hlavního hrdinu, který je spíš anti-hrdina, Nicka Cartera. Ten má strach z výšek, možná ho brzo vyhodí z práce, a ještě si ho spletou se zpěvákem ze Backstreet Boys, protože mají stejné jméno. Dále jsou tu Carly a Frampton, mimozemšťané. Carly je inteligentní, ale brzo zjišťujeme, že i ona má své mouchy a o Framptonovi ani nemluvě, ten je zase naopak mírně zaostalý. A jak postupně odhalujeme, jací vlastně mimozemšťani jsou, no dalo by se to nazvat výstřednost, ale pořád je to slabé slovo.
Také tu nesmí chybě pozemšťané. Nickova kamarádka Manda a její kocour Meowhaus (nepřipomíná vám to něco? :D), jeho ostřílená šéfka Judy, potrhlý bratranec Pugwash. Jeden lepší jak druhý. A to jsem se ještě nezmínila o našich ústředních padouších.
Dovedete si představit, že žlutý papoušek a vysavač se snaží zničit Zemi, takovým způsobem, že si za to vlastně bude moct sama? Tak přesně s takovou sortou padouchů se tady musíme vypořádat. Nebo lépe řečeno Nick. A nepůjde mu to zrovna lehce. Papoušek je dostatečně zlý, aby našim hrdinům pořádně zavařil a vysavač dostatečně blbý, aby dokázal to samé.
Já jsem nestačila žasnout nad tím vším, co si autor dovedl vymyslet. Všechno to byla jedna velká haluz, to se nedá jinak říct, ale ono to prostě fungovalo. Smála jsem se dostatečně, bavila jsem se na jedničku, otáčela jsem jednu stranu za druhou a na konci mi bylo vážně líto, že už je konec. Všichni mi přirostli k srdci a samotný příběh taky.
Humor ve hláškách a komické situace tady neměli chybu. Bylo to tak dokonale absurdní, ironické a srandovní, že já si nemám prakticky na co stěžovat. Občas mi sice chvíli trvalo, než jsem se ve věcech zorientovala, ale za to mohla spíš ta angličtina, než samotný děj. Ten odsýpal, překvapoval, bavil, rozsekával. Navíc to všechno vyprávěl ze svého pohledu Nick, takže jsme to všechno měli z první ruky od pozemšťana, který se najednou ocitne na druhém konci galaxie, aby jednal o hudebních vlastnický právech kvůli záchraně svého vlastního světa.
Knihu stoprocentně doporučuji! Jestli máte rádi Stopařova průvodce po galaxii a šílené, komické záchrany světa, netradiční příběhy a pořádnou dávku humoru, je Year Zero něco pro vás.